V nedávné době se diskutovalo o dvou případech týkajících se fotožurnalismu. Jeden je zcela čerstvý. Fotograf Narcis Contreras se dopustil základního prohřešku proti etice fotografického zpravodajství. Na fotografii syrského ozbrojence vymazal z pozadí videokameru, kterou tam nějaký jeho kolega nechal válet. Hájil se tím, že ji vymazal, aby nerozptylovala pozornost. Následovalo rozvázání kontraktu s agenturou AP, přestože jde o významného fotografa, nositele Pulitzerovy ceny.

Pokušení je veliké. Digitální fotografie k retuši svádí. Stalinovi propagandisté museli z fotografií odstraňovat popravené soudruhy složitější cestou a je to opravdu ironie, že se té metodě říkalo "americká retuš" - používalo se stříkací pistole a barvy. Dnes stačí pár tahů myší a ve Photoshopu je po kameře. Když to praskne, je po kariéře, nebo přinejmenším po kontraktu apod. Moc prostoru k diskusi tu není. Nezasahovat do obrazu, to je zásada první a nejdůležitější pro fotožurnalistickou praxi a Contreras není zdaleka první, kdo na porušení doplatil.

Tahle miniaféra vypukla pár dní poté, co se na stránkách odborných webů diskutovalo o snímku fotografa Paula Hansena. Ten za svoji fotografii dívenky zastřelené haitskou policií během rabování po zemětřesení dostal švédské ocenění Fotografie roku 2011. Na fotce je dívka jménem Fabienne. V náručí ještě svírá svůj chuďoučký lup a v pozadí prchají další dva rabující obtěžkáni balíky. Fotografie doslova srdcervoucí. K žádné manipulaci nedošlo, Hansen zachytil vše tak, jak to skutečně bylo, a nic neupravoval.

Rozruch vypukl kvůli jiné fotografii. Té, která zaznamenávala okolnosti vzniku snímku.

U mrtvého tělíčka se tísní sedm fotografů, fotí ze vzdálenosti dvou metrů. Vypadá to hodně nechutně. Po zhlédnutí fotky má člověk sto chutí praštit s novinami, které takové fotky otiskují. Co ale s tím?

O případu jsem psal na svém serveru Digineff a na digineffím Facebooku se kolem případu rozvířila nebývale rozsáhlá diskuse. Tedy diskuse - byla to lavina odsudků hyenistického přístupu k reportážní fotografii. Já sám jsem sekmeritu věci vyjádřil tak stupidně, jak jen to jde, prostým konstatováním, že je to složité. Ale ať přemítám jak přemítám, nic rozumnějšího mě nenapadá.

Hnusný je především fakt, že policie střelí do hlavy malou holku za to, že se zúčastní rabování a sebere nějaký bezcenný krám. To je šílené a odsouzeníhodné a šílený je režim, který toto dopustí. Vše ostatní mi připadá druhotné, je to v jiném patře důležitosti.

Dokud budou v novinách obrázky a dokud lidi budou chtít obrazové zpravodajství na webu a televizi, někdo bude muset ty obrázky pořizovat a je to jistě mnohdy nápor na nervy i žaludek. Je to práce těch lidí, kteří to dělají. No a jelikož se fotografové sbíhají kolem míst lidských neštěstí, někdy - jako v tomto případě - hodně připomínají hyeny, houfující se kolem nebožtíků.

Nejsme ale hyeny hlavně my, kteří na takové fotky koukáme, a nejsme nějaké divné hyeny, když odsuzujeme ty, co pro nás ty fotky pořídili?

LN, 27.1.2014