Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996FEJETON: Infocaust
Pralidé spolu nemluvili. Stačilo jim podívat se na sebe a z výrazu tváře a postoje těla pochopili vše. V případě lovu, půtek, hladu i rozmnožování. Pak někteří extravagantní začali při různých příležitostech vydávat skřeky, možná zprvu jako emoce, až se z toho vyvinula mluva. Lidé mluvili rádi, pochopili, že si tak mohou nejen sdělovat pocity, ale i zkušenosti a získávat moudrost.
Dlouho to byl vlastně jediný způsob vzdělávání. Pak přišly knihy a knihtisk. Zkušenosti bylo možno předávat přesněji a trvanlivěji. Lidé četli moudra, ale i příběhy. Bavilo je to a vyprávěli si o tom na návsi pod lípou i v hospodě. Každý měl doma nějaké knihy. Děti četly pohádky, dospělí většinou dojímavé příběhy.
Potom přišel film a odlákal lidi do biografů. Bylo fantastické, že i dlouhý román jim tam převyprávěli, dokonce s obrázky, za hodinu a půl. Kina zažívala boom. Pak však do domácností vtrhla televize. Už se člověk nemusel oblékat a jít do kina. V domácím a v bačkorách mohl sledovat filmy a estrády z pohodlí domova a s oblíbeným nápojem v ruce. Dokud byl jeden či dva programy, sledoval vše. Pak však přišly desítky televizních programů a dálkový ovladač. To byl mezník. Už se nedalo sledovat vše, a tak člověk začal přepínat mezi programy. Každou chvíli, aby mu snad někde jinde neuniklo něco zajímavějšího. Už nesledoval celé pořady, ale jen jejich kousky. Tak se z člověka moudrého stal člověk zkratkovitý.
Pokrok nezastavíš, člověk od televizní obrazovky přesedl k monitoru počítače a místo ovladače stiskl v ruce myš. Oddal se internetu. Ten ho okamžitě okouzlil, protože tam bylo vše - od moudrostí až po hovadiny. Navíc skoro vše zadarmo. A tak surfoval a klikal. Informace po něm stékaly, protože... vyznejte se v moři. A tak četl jen titulky. Věděl, že v Houstonu někdo postřílel nějaké lidi, že v jihovýchodní Asii řádí tajfun a že Angela zas pozvala imigranty.
Vrcholem byly sociální sítě. Zpočátku ukecané, pak však Twiter přišel na to, že více jak 140 znaků stejně nikdo nečte, a Instagram na to, že fotkou řekneš vše. Obličejová kniha vsadila na tlačítka. „Líbí-nelíbí“, „přijdu-nemůžu“, „chci to- nechci to“, „mám průjem – zácpu“. Tak se z člověka zkratkovitého stal i člověk klikavý.
Brzy vystačí s jedinou dvojicí tlačítek: „Mám se – nemám se“. Pak už může přijít jedině „Jsem – nejsem“. To bude konec civilizace..... nebo možná se pak lidé začnou opět učit mluvit.

Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.
