Nejsem ekonom. Umím nakoupit a zaplatit. V matematice jsem skončil u trojčlenky. Jako naprostý ekonomický laik pouze pozoruji dění kolem sebe. Evropská unie? Budiž. Fiskální unie? No, proč ne? Spojené státy evropské? Mnóóó, ale vlastně, dejme tomu. Uvažovat o tom můžeme.

Ale teď mě něco napadlo. Daňová unie! To je to ono! Platím daně jak mourovatý. Pokaždé, když jednou za rok posílám na berňák nemalou částku, bolí mě to. A jak! Nenapadá mne jiný výraz než automutilace, česky sebepoškození. Jako kdybych si z těla vyřezával onu pověstnou libru masa. Ale budiž. Divte se, jsem takový trouba, že nejenže platím, ale skousnu i to, jak naši drazí vyvolení nakládají s penězi, které jim každoročně nejen já odevzdávám. Je mi už trapné do omrzení opakovat a připomínat všechny ty casy, promopra, pandury, blanky, izipy, opencardy a já nevím, co všechno ještě. Buďme velkorysí. Vem to bubák, když na to máme …

Mám ale jiný nápad. Až budou Řekové a nejspíš i další, tedy všichni "Evropané" platit daně tak poctivě jako já a určitě nejen já, teprve pak můžeme uvažovat o opravdu sjednocené Evropě. Pak bych do toho možná šel, ale do té doby?
Tůdle, nůdle!