24.4.2024 | Svátek má Jiří


FEJETON: Havel vystavený

25.4.2016

Vyrazila jsem si na zahájení výstavy „Václav Havel. Politika a svědomí“, pod níž jsou podepsány hned tři instituce: Česká centra, Ústav pro studium totalitních režimů a Knihovna Václava Havla, a dobře jsem udělala. Zvedla mi náladu. Není moc velká, protože má v různých jazykových verzích putovat po českých centrech v zahraničí (česká verze samozřejmě po Česku), ale je působivá. Najednou jsem četla slova, jež mi byla povědomá, a přitom jsou náramně odlišná od těch, jaká jsem zvyklá od politiků slyšet.

Tak třeba ve slavném projevu před oběma komorami Kongresu USA 21. února 1990 Václav Havel mimo jiné řekl: „... záchrana tohoto lidského světa není nikde jinde než v lidském srdci, lidském rozmyslu, lidské pokoře a lidské odpovědnosti. Bez globální revoluce ve sféře lidského vědomí se nezmění nic k lepšímu ani ve sféře lidského bytí a cesta tohoto světa ke katastrofě, ať už ekologické, sociální, populační, či celkově civilizační, bude neodvratná.“

Anebo zas citát z konference v Oslu, která se konala 28. srpna 1990: „Kolektivní nenávist zbavuje lidi opuštěnosti, pocitu slabosti, bezmoci a přehlížitelnosti, čímž samozřejmě pomáhá čelit jejich komplexu nedocenění a neúspěchu... Říct například, že za všechno neštěstí světa a především za zoufalství každé ukřivděné duše mohou Němci, Arabové, černoši, Vietnamci, Maďaři, Češi, cikáni či Židé, je tak jednoduché a srozumitelné!“

A je tam ještě řada jiných citátů, které promlouvají k dnešku neméně aktuálně a jednoznačně, než působily v době, kdy byly napsány – a leckdy je to už opravdu dávno, vždyť esej Politika a svědomí, podle kterého je výstava pojmenována, pochází už z roku 1984.

Jak jsem tak poslouchala projevy a obhlížela výstavní panely, velice palčivě mi docházelo, jak mi lidé Havlova typu v politickém – ale i veřejném – prostoru scházejí. Jak mi schází ten, kdo by znovu a znovu donekonečna připomínal a aktuálně formuloval a upřesňoval hodnoty. Nikdo samozřejmě nepopírá, že materiální podmínky jsou důležité: má-li člověk hlad nebo je mu zima, těžko vznáší mysl k výšinám. Jenomže pokud se náš svět zvrtne tak, že budeme za důležitý pokládat toliko hmotný prospěch, mohou nás docela dobře nahradit šikovní roboti, kterým zima není a jíst nepotřebují.

Václavu Havlovi by letos na podzim bylo osmdesát a kulaté výročí je jistě příležitostí připomínat. A dvakrát příležitostí připomínat světu: Havel je nepochybně nejznámější český politik druhé poloviny dvacátého století a – jak jsem už určitě nejmíň jednou napsala – nejlepší český vývozní artikl. Právě proto, že je nositelem oněch nehmotných hodnot.

Výstava mě potěšila, ale mám pro vás, milí čtenáři, ještě jednu dobrou zprávu: počet trpaslíků v mé milované Vratislavi už přesáhl čtyři stovky. A kdybyste viděli nadšení pětiletého Samíka, který je na Rynku a v okolí hledal, ihned byste se do toho krásného města s dětmi či vnoučaty vypravili.

LN, 22.4.2016