Představte si skupinku náctitelých, kteří občas proloží svou řeč mezi sebou někdy dokonce i slušným slovem. Potkal jsem jednu takovou včera v obchodě při pravidelném týdenním nákupu a musím se o ten zážitek podělit.

Čtveřice zjevně zlaté mládeže, obtěžkané mobily nejvyšší třídy, značkovým oblečením, límečky nahoru a pěstěnými sestřihy si dělala legraci ze starých lidí. Znáte to, nedávno to proběhlo jako skupina na Facebooku. Něco ve stylu „Jejich revírem je Kaufland, jejich tempo je vražedné“ (pozn.: pravdou je, že včera šlo o Tesco). Jak už bývá u nás zvykem, většina sice kroutila hlavou, ale oči odvracela ke zboží, o které ani neměla zájem. Se slovy ve stylu „to snad není možný, já bych jim dal/a“ v klidu zacílila mezi jiné regály. Pravdou je, přiznávám, že ani já neměl včera chuť výjimečně nic řešit. K žádnému násilí se neschylovalo a každý máme své blbé dny… Jenže ne všichni důchodci jsou snadným terčem a čtveřice chlapců tentokrát přestřelila. Občas mají prostě věci tendenci se řešit samy.

U pokladny jsem znovu zažil starou dobrou školu, která mi v dnešní době plné pseudoohledů a zbytečně příliš vědecky pojaté výchovy tolik chybí. Vzpomínáte na učitele Igora Hnízda z filmu Obecná škola…? Po větě (doslovně cituji) „ty vole, už aby ta baba vod tý kasy vypadla někam do piči“, otočila se možná i sedmdesátiletá paní směrem k partě za sebou, se slovy „podržel bys mi to, prosím“ dala svou doposud prázdnou igelitku z ruky jednomu z nich… a autorovi citované věty uštědřila pravačkou takovou facku, že by se za ni nemusel stydět ani horník z našeho kraje. Když si pak s poděkováním brala tašku zpět, utrousila jen „snad to rodiče ještě napraví…“. V téměř hrobovém tichu, kdy už i my ostatní jsme byli ve frontě připraveni řešit případné důsledky, kdyby snad mládenci špatně vůči té dámě vyhodnotili situaci, pokladní domarkovala, paní zaplatila a s ledovým klidem odešla.

A tak vám tak přemýšlím, kdo kdy přišel na to, že facka není argument. Podle mě není v určitých situacích nahraditelná ani sáhodlouhými vědeckými studiemi na téma mezilidského soužití, ani psychologickými poučkami. Když přijde v pravou chvíli, je k nezaplacení. A já tvrdím, že zdaleka nejen u náctiletých (ani nevím, proč jsem zrovna v dnešní době pomyslel na sněmovnu...;-). Koneckonců i slavný profesor Stanislav Komenda svého času řekl, že „i facka je způsob komunikace“.

(Pozn. k prof. Komendovi (1936 - 2009): Jeho myšlenky jsou vůbec hodny tesání do kamene. Například „Nemůže být nezávislý na řetězu, kdo nedokáže být nezávislý na žlabu“, „Abychom udrželi svá místa opouštíme své zásady“, „Dobrý titul vždycky slibuje víc než může splnit“, „Přílišné vědění zabíjí odvahu“, „Nehledáš-li pravdu, pravda si najde tebe“ nebo „Štěstí tě může potkat – úspěchu musíš chodit naproti“, jsou nadčasovým zrcadlem dnešní společnosti. Čest jeho památce.)

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora