Vypravila jsem se po nějaké době do kina na film Konfident. Název mě zmátl, takže jsem skoro až do poloviny filmu čekala, kdy se ukáže ten konfident, ale nic z toho nebylo. Moje chyba, měla jsem se napřed poučit: byla bych zjistila, že se film původně ve slovenštině jmenuje Eštébák. Proč je název přeložen do češtiny právě takhle, nevím, ale je to rozhodně zavádějící, hlavním hrdinou filmu je estébák, a ne konfident. Přitom jsou tvůrci s poměry u někdejší Státní bezpečnosti obeznámeni dobře, rozhodně lépe než většina jejich publika. Nebudu sketa a neprozradím pointu, taky nemám ráda, když autor recenze nebo poznámky o detektivce na pár řádcích prozradí, kdo je vrah, ale musím říci, že mě pointa hodně překvapila. Byla by neměla, ale týká se problému, o kterém jsem do té doby asi nikdy nepřemýšlela a se kterým si neumímmoc poradit. Abych ale prozradila aspoň něco, když už ne pointu: normalizační prostředí tam není zachyceno idylicky, jak je v kraji zvykem, spíš dost pravdivě. Jistě, překonat Pouta ve vystižení temnoty a šedi tehdejší doby není snadné, ale tvůrci Eštébáka se o to ani nepokoušeli, pojali to spíš humorně. Z toho humoru ovšem člověku chvílemi naskakuje husí kůže z trapnosti, a pod tou "legrací" prosvítá až příliš zřetelně strach. To není kritika, naopak, tvůrci to tak mysleli a povedlo se jim to.

Domů jsem šla zadumaná: já jsem přece tuhle taky psala o panu F., který má čisté lustrační osvědčení, ač je z jeho dokumentů jasné, že byl příslušník vojenské kontrarozvědky. Myslela jsem si před těmi několika týdny, že je to chyba, a v duchu jsem vrčela na bezpečnostní odbor ministerstva vnitra, které by jako orgán státní správy za naše peníze chyby dělat nemělo. Ale ukázalo se, že to nebyla chyba. Nebo lépe řečeno byla, ale neudělalo ji ministerstvo vnitra a už vůbec ne letos nebo loni, kdy panu F. vydalo osvědčení, že nebyl evidován. Věci se totiž mají tak, že pozitivně se lustrují příslušníci Sboru národní bezpečnosti zařazení ve složce Státní bezpečnosti. Zaměstnanci vojenské kontrarozvědky jako pan F. byli sice součástí Státní bezpečnosti, ale nebyli příslušníky SNB, takže jim lustrační zákon přístup do žádných funkcí nezakazuje. Jejich tajným spolupracovníkům však ano. To znamená, že voják základní služby, který slíbil svému "kontrášovi", že mu donese, když uslyší něco podezřelého, do funkcí vyjmenovaných lustračním zákonem nemůže, ale "kontráš" sám může. A je vlastně jedno, jestli zmíněný voják něco donášel nebo nedonášel, záznam v registru je jasný -agent. Že zákon nepostihuje důstojníka, který ho "řídil", je naprosto absurdní.

Kolikpak asi bývalých příslušníků kontrarozvědky kde zastává funkci? Lidé, kteří se zcela nepochybně podíleli na potlačování práv a svobod svých spoluobčanů, mají víc než dvacet let otevřené dveře... A co s tím? Nic. Komu by se chtělo po dvaceti letech opravovat zákon?A proč? Stejně by se nevztahoval na lidi, kteří za těch dvacet let dostali "čistý lustrák". Lepší si nad tím odplivnout a jít do kina.

LN, 20.7.2012