Všechno to začalo v sobotu dopoledne, když jsem si zcela náhodou zakoupil noviny. Snažím se je obecně nečíst. Ale sobotní příloha v Lidových novinách (Orientace) je velice často inspirující. Takže esej o mafiánech mě sice neinspirovala, ale rozčílila, jakkoli byla velice trefně napsána. Autoři Petr Kupka a Tomáš Šmíd v obsáhlé stati konstatují, že "korupční aliance politických a ekonomických elit byla ustavena svým vlastním způsobem skrze subkulturní oporu, peníze a sociální postavení. Budeme-li tedy chtít zůstat v rovině definice organizovaného zločinu, jak jej pojímá i vládou schválená Koncepce boj proti organizovanému zločinu, pak je možno tvrdit, že organizovaný zločin neprorůstá do státní správy, ale přímo v ní vzniká."

Což je strašné.

Poté jsem si v archivních poznámkách k tomu tématu pro vylepšení nálady například přečetl, jak ve Velké Británii nastoupil šestiletý výkon trestu bývalý soudní úředník, který je prvním delikventem souzeným podle nového Zákona o korupci z roku 2010. Munir Patel byl odsouzen za úplatkářství a zneužití pravomoci ve veřejném úřadu poté, co přiznal přijetí úplatku ve funkci administrativního úředníka magistrátního soudu ve městě Redbridge.

V procesu probíhajícím před královským soudem v Southwarku Patel přiznal, že přijal úplatek ve výši 500 liber za "zlikvidování" přestupku za rychlou jízdu a byl usvědčen z dalších podobných případů zneužití pravomoci úřední osoby. Soudce vyměřil Patelovi tři roky nepodmíněně za přijetí úplatku a dalších šest let za zneužívání pravomoci úřední osoby. Oba tresty vykoná současně, což znamená, že stráví ve vězení šest let. Tvrdý rozsudek odůvodnil soudce slovy, že je nezbytné, aby ti, kdo jsou vystaveni pokušení chovat se tímto způsobem, pochopili, že budou za své činy vážně pykat. "I když vezmu do úvahy, že jste projevil nad svým chováním lítost, že je vám dvaadvacet let a je to vaše první porušení zákona, musím konstatovat, že jste svým jednáním ohrozil nejen celistvost uplatňování trestního práva, ale především důvěru veřejnosti v tento systém."

Nu a hned vedle toho jsem měl naši agenturní zprávu označenou jako ZPRÁVA DNE. Zní takto: V kyjovské nemocnici zjistili, že jim chybí budova za 28 milionů korun. Firma ji nepostavila, ale peníze za ni od špitálu inkasovala. Nebýt auditu, který přišel po 14 letech, neexistující přístavba by nikomu nechyběla. Kdo za to konkrétně může? "Bývalý management nemocnice," odpovídá poněkud neurčitě jihomoravský hejtman Michal Hašek (ČSSD), pod nějž kyjovská nemocnice spadá. Ale kdo konkrétně? "To bude jistě předmětem zájmu orgánů činných v trestním řízení," říká Hašek, a nepřímo tak potvrzuje obvyklý scénář při majetkových aférách v českých státních institucích.

Takže vlastně nešlo o zprávu dne, protože se dodnes nic nestalo. Šlo bohužel o docela běžnou zprávu, jakých jsou u nás tisíce.

Naštěstí jsme šli v pondělí dopoledne na velikonoční procházku. Navzdory předpovědím bylo teplo a slunce místy až pálilo. Les byl chladný a krásný. Majestát jeho stromů v člověku evokoval sváteční náladu, ale také vědomí, že jsou hodnoty vyšší a ve své kráse neměnné. A odpoledne pak i ta jinak v poslední době dost zglajšachtovaná televize dávala příběh Karen Blixenové-Finecke, který v roce 1985 natočil legendární Sydney Pollack pod názvem "Vzpomínky na Afriku". A člověk si znovu uvědomil, že štěstí či radost ze života zdaleka vůbec nespočívá v tom, kolik milionů putuje ze státní pokladny do jeho vlastní peněženky.