Zeptala se mne úřednice u přepážky, zda je mým cílem skutečně San Francisco, a když jsem přitakala, otázala se, v kterém je státě. S rozpaky jsem odpověděla, že v Kalifornii, a pak jsem se taky na něco zeptala: „To je nějaký test?“ Úřednice se zasmála: „To je test pro mě, jsem dneska nějak mimo...“

Jezdím do San Franciska z rodinných důvodů, a ač se snažím své důvody (dva velké a dva, vlastně už tři malé) nezanedbávat, snažím se taky zkouknout něco, na co já ani důvody nemáme vliv, co je mimo nás, totiž město a hlavně jeho jinakost, odlišnost od toho, co znám z domova. V rámci hledání odlišností jsem si vyšla na Haight, místní hlavní třídu nostalgie, shromaždiště někdejších hippies (dnes už v tuze pokročilém věku) a jejich současných ctitelů, kteří za vzpomínkami na Kerouaka a Ginsberga cestují stovky kilometrů. Ctitelé bývají toho i onoho pohlaví a všeho věku a tvoří pestrobarevnou náplň ulic Haight a Ashbury, jimiž se převalují v houfech, skupinkách i jednotlivě.

V tom středobodu vzpomínek jsem se nechala nalákat do obchodu s klobouky – reklama před ním hlásala „Vypadáte báječně a v novém klobouku budete vypadat ještě líp“. Obchod probudil nostalgii i ve mně, na několika kšiltovkách totiž stálo: „Golden State Warriors“ – Bojovníci Zlatého státu. Zlatým státem se pochopitelně míní Kalifornie a zmiňovaní Bojovníci bojují v basketbalu. A venku právě houkala auta a jásali lidé, neb Bojovníci jen chvíli předtím vyhráli zcela zásadní soutěž.

Ač mám ke sportu vztah spíše lhostejný, ráda jsem se radovala s ostatními, jen mi ležel v hlavě ten Zlatý stát. Dobrá, Kalifornie je zlatá. A jaké je San Francisco? Taky zlaté? Je samozřejmě fuk, že časy zlaté horečky jsou dávno ty tam – co jednou dostane nějaké přiléhavé přízvisko, má si ho vážit a hrdě ho nosit. Kdybych ovšem San Francisku vybírala přízvisko já, nebylo by „zlaté“. Nevybrala bych ani „nádherné“ či „úžasné“, třebaže ta slova nejsou nevýstižná. Možná „malebné“?

Něco podobného mě napadá, když jezdím autobusem nebo se procházím mezi úbočími kopců, na nichž je většina města postavena. Já vím, každý zná Golden Gate, každý viděl strmou trasu tramvaje do čínské čtvrti, jsou to málem symboly města, ale pro mne tkví půvab San Franciska v něčem jiném. Vůbec ne v těch tolikrát ukazovaných pamětihodnostech ani v mrakodrapech v centru směrem k přístavu, ale právě v těch přízemních a jednopatrových domcích rozhozených po úbočích: jsou dřevěné, všechny trochu stejné a každý trochu jiný. Líbí se mi na nich, že je jich tolik, líbí se mi, jak pečlivě dbají o svůj vzhled, jak pečují o detaily, jak jsou úhledné.

A líbí se mi i starobylá požární stříkačka, která dřevěné město brázdí dnem i nocí, nemůžete ji nepotkat.

LN, 3.6.2016