20.5.2019 | Svátek má Zbyšek


FEJETON: Dominik a Viktorka

10.9.2011

Vždycky, když se objeví zprávy o týrání dětí, zaplaví mě pocit bezmoci. Představím si, kolik takových dětí bude ještě třeba obětovat, aby v okolí týraných se vyburcovala pozornost a také odvaha lidí k účinnému zákroku.

Vylíčení případu devítiletého Dominika, týraného svými vlastními rodiči hladem, mučením a bitím, poskytla média veřejnosti v takovém popularizačním formátu, že se stal obecně známým příkladem, co se i u nás může stát v rodině, která je obklopena nevšímavými, lhostejnými, sobeckými lidmi.

V těchto dnech bylo proti odpovědným pracovnicím sociální péče vzneseno obvinění, že zanedbaly svou povinnost ochránit dítě před domácím násilím, ačkoliv byly prokazatelně a několikrát upozorněny, že je zapotřebí neprodleně zakročit v rámci pravomocí, které pracovníci sociální péče ze zákonamají.

Nechme stranou fakt, že úřední moc a lidská solidarita jsou naprosto rozdílné pojmy. Ani spekulace o tom, co by bylo, kdyby bývalo bylo či nebylo, sem nebudeme plést - Dominikovi se prý daří líp a justici - to uvidíme. Nelze však odsunout stranou jiný, důležitější fakt: Týrání dětí je jevem historicky a místopisně rozšířeným stejně jako jeho zlehčování nebo dokonce ignorování.

Počátkem roku 2000 otřásla tragedie osmileté Victorie Climbié celou Anglií. Její prateta Marie Theresa Koua a partner (boyfriend!) Marie Theresy jménem Carl Manning po dlouhé měsíce trápili a mučili černošskou dívenku, kterou jim k výchově v lepších podmínkách svěřili rodiče, žijící v africké republice Pobřeží slonoviny. Dítě bylo bito řemenem, kovovým šatníkovým ramínkem, řetězem od bicyklu, prsty na rukou mělo pořezané žiletkou, prsty na nohou potlučené kladívkem, po těle bylo páleno cigaretou, hlavu měla opařenu horkou vodou. Šest měsíců byla nucena spát v polyténovém černém pytli, v jakém se vynášejí odpady, svázanou nutili ležet ve vaně se studenou vodou třeba i čtyřiadvacet hodin v jednom kuse. Do nemocnice přijali Viktorku dvakrát - po druhém příjmu v nemocnici děvče zemřelo. Kdo si nedovede představit motivy takového zrůdného jednání, může i dnes se dočíst o nesmyslném vyhánění ďábla z Viktorčina zuboženého tělíčka. Případ měl i racionální podtext - prateta balamutila orgány sociální péče. Chtěla, aby jejímu submisivnímu a autistickému milenci Manningovi, ke kterému se přistěhovala se svěřeným dítětem, byl přidělen větší byt.

Tragický skon děvčete, na kterém patolog při pitvě shledal 128 zřetelných stop po fyzickém násilí, vedl k soudnímu procesu. Obžalovaní Marie Therese Koua a Carl Manning byli odsouzeni k doživotnímu žaláři.

Jak to souvisí s naším zachráněným Dominikem? Nechci porovnávat Dominikovu chůzi v botách, do kterých jeho dobrodinci vložili ostré napínáčky, s poléváním Viktorčiny hlavy vařicí vodou, a hodnotit, co je krutější. Chci pouze připomenout, že případ Viktorie také pokračoval hledáním dalších viníků, totiž těch, kteří měli v rámci svých pracovních povinností a pravomocí včas tragédii zabránit.

V případě nebohé Viktorky byla Lisa Arthurworeyová, tehdy třicetiletá pracovnice sociální služby - junior social worker - vyhozena z práce podobně jako její přímá nadřízená Angela Mairsová. První z této dvojice chybně postupovala zejména v tom, že se o zdravotní stav malé Viktorie vůbec nestarala, protože považovala za důležitější zjistit, zda požadavek na přidělení většího bytu je oprávněný. Ačkoliv měla v srpnu 1999, kdy jí byl případ přidělen, osmnáctiměsíční praktické zkušenosti a potřebnou odbornou kvalifikaci, ignorovala upozornění dětské lékařky z Central Middlesex Hospital, která při první hospitalizaci Viktorky dokonce v příloze svého varujícího sdělení poslala fotodokumentaci Viktorčina zbědovaného těla. Mairsová se pak nevěnovala náležitě kontrole činnosti svých podřízených a nevytkla Lise A., že nerozpoznala nebezpečí, kterému bylo dítě v prověřované domácnosti po celou dobu vystaveno. K tomu zbývá dodat, že vyhazov Lisy A. byl sankcí od zaměstnavatele a k žádnému navazujícímu soudnímu jednání v tomto směru nedošlo. Ale...

V říjnu 2004 žalovala bývalá sociální pracovnice Lisa A. svého někdejšího zaměstnavatele ve věci neoprávněně uděleného padáka. Po odchodu z tehdejšího zaměstnání upadla do deprese, zhroutila se, pokusila se o sebevraždu a pět týdnů byla hospitalizována. Požadovala, aby soud uznal, že byla pouze obětním beránkem vedení Haringay Council, že nikdo z vedení jí nevytknul v daném případě chybný postup, a že tím pádem zaměstnavatel jí musí vyplatit odškodné ve výši 13 tisíc liber.

Mr. Monaghan, soudní nezávislý znalec, poté vysvětlil soudu, že se Lisa A. dopustila v inkriminované době celkem osmi chyb, jednu po druhé pečlivě charakterizoval. K žádnému odškodnění tehdy nedošlo. Spor se protáhl. Od června 2008 je Lisa A. úředně znovu oprávněna vykonávat funkci sociálního pracovníka.

Soudní jednání v Brně je vedeno jako maření úkonů úřední osoby z nedbalosti. Musíme počkat, než se dozvíme, kdo byl v případě Dominika tou úřední osobou, kdo byl oním mařitelem a kolik peněz to všechno ještě bude stát.

© Petr Kersch, Děčín, srpen 2011



Diskuse


P. Kersch
9:32
10.9.2011

počet příspěvků: 1, poslední 10.9.2011 09:32









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.