V sobotu jsem na pražském veletrhu Svět knihy na stánku Albatrosu křtil svoji novou knihu Pán vzduchu. Takový křest knihy je pro autora zpravidla radostná událost. Křtí se sektem a už dávno se opustilo od polévání knih, sekt se leje do hrdel, nikoli na desky. Už jsem to zažil mockrát, jako autor křtěné knihy i jako křtitel, letos to tedy bylo na Světu knihy.

Bože, to je lidí, slyšeli ze rtů vraha Jana Janečka při poslední veřejné civilní popravě v Čechách roku 1971. Bože, to je knih, říkal jsem si, když jsem si razil cestu davy knihomolů v uličkách mezi stánky nakladatelů. Není to na škodu, že jsem přidal ještě jednu?

Loni se u nás vydalo přes sedmnáct tisíc knižních titulů, o šest set víc než předloni. To číslo stoupá, a úměrně tomu se ozývá silnější a silnější nářek nad kulturním úpadkem. Lidi nečtou a zvýšení DPH je likvidační, čteme v novinách. Knihkupci jsou prý zoufalí, nemají kam nové tituly dávat, regály nestačí. A tak dál.

Mám v hlavě kolečka uspořádaná nějak divně, protože jsem se nemohl přinutit, abych ten knižní mumraj vnímal v černých barvách. Knížek je opravdu hodně, ale řekl bych, že je to pořád lepší, než to bývalo, když knížek bylo málo a ty dobré se nevydávaly nebo se vydávaly samizdatově anebo šly do stoupy.

Ta rozdílnost pohledu asi opravdu plyne z uspořádání koleček v hlavě a podle toho, zdali je člověk laděn pozitivně nebo negativně. S pozitivním pohledem proniknu do novin jenom tady v Posledním slovu, ve fejetonovém záhumenku. Jinde bych se zesměšnil a vystavil se podezření, že mi není dáno kritické myšlení, což by bylo na pováženou, protože kritické myšlení je hlavní ctností a kdo nekritizuje vždy a všude a všechno, je buď slepý, hloupý, anebo nedejbože zkorumpovaný. Nicméně i zde mi budiž omluvou, že jsem něco pochyb už vyjádřil a ne zcela pozitivní poznámkou své světoknižní uvažování uzavřu.

Z těch sedmnácti tisíc titulů ročně zabírá větší část odborná literatura, nicméně i té beletrie vychází hodně hodně. Když vezmeme v úvahu Sturgeonův zákon, že devadesát procent čehokoli je šmejd, i pak mi statisticky vychází, že těch výborných beletristických knih vychází ročně taky dost. Ale jak je poznat?

V tom ohromujícím množství se možná nerozplynula ani tak kvalita, jako se zcela utopila autorita. Z nedávné minulosti mi utkvěl v paměti výrok našeho předního kritika: "Nejlepší český spisovatel je X. Y., kterého bohužel nikdo nezná." Nedostatek autority se ovšem týká i obce kritiků a literárních teoretiků. Kdyby o někom druhdy prohlásil F. X. Šalda, že je nejlepší český spisovatel, všichni by hned běželi do knihkupectví a tam si v přehledném, přemírou knih nezavaleném knihkupectví knihy nejlepšího autora nakoupili, protože jim to poradila autorita.

Kvalitu si musí každý najít sám a pro sebe. Někde tam v těch zavalených regálech je. Možná se časem vytvoří mechanismy kvalitativního samotřídění, nějaké literární Facebooky či kýho čerta.

Zatím se musíme spoléhat na samostatný úsudek, zatracená to práce!

LN, 19.5.2014

*********************************************************************
PÁN VZDUCHU
V Nakladatelství Albatros vyšel román Ondřeje Neffa Pán vzduchu.
První část třísvazkového cyklu Tajemství pěti světadílů přivádí diplomata Mauklera a detektiva Fixe na stopu ďábelského spiknutí chystaného nejbohatším mužem světa Virgilem Adrianem. Tento dědic Ocelového města by rád hrál roli spasitele světa, avšak zkušené pátrače nedokáže oklamat. Jdou mu nelítostně po krku ve světě skvělých vynálezů, řiditelných vzducholodí a parních počítačů.