Den v Hydrometeorologickém ústavu začíná ranní poradou spojenou s obřadem vaření kávy. V příjemně aromatické atmosféře vedoucí směny počká, až se všichni vyštěbetají, a ve vhodné chvíli praví: „Tak, děcka, do práce. Čeká nás první vystoupení v rádiu. Má pro dnešek někdo nějaký nápad?“ – „Myslím, že by to mělo být něco, abychom je co nejvíc naštvali,“ vyhrkne meteoroložka Horlivá. – „To je mi novina. Od toho tu přece jsme,“ ušklíbne se meteorolog Šedivec. Předpovídá počasí už osmatřicátým rokem. Horlivá zrudne. Meteorolog Krása jí chce pomoci. „Libuška měla na mysli něco mimořádného, že? Namluvit jim, že bude hezky těsně před deštěm, to děláme pořád.“ – „Vy mlčte, kolego. My to moc dobře víme,“ vrčí Šedivec. „Že koukáte z okna. Je to nesportovní.“ – „A to vaše házení korunou je sportovní? A ta vaše kostka se sluníčkem a mráčkem a větrem, to je sportovní?“ – „Přátelé kolegové, nehádejte se! Jsme Hydrometeorologický ústav,“ snaží se zjednat pořádek vedoucí směny. – „No právě. Veřejnost od nás čeká tvůrčí práci, tak to tu bylo vždycky. Směs reality s nadějí. Poslech předpovědi počasí musí být napínavý zážitek. Metoda oddalování obratu počasí, to je přece krásná figura, hodná autora antického dramatu.“

„Pane Šedivec,“ na to Krása s nadhledem, „při vší úctě, to je hodně dlouho prošlé zboží, to vaše oddalování obratu. S tím jste mohl oslňovat v sedmdesátých letech. Píšeme rok 2010.“ – „Takže koukáte z okna.“ – „No samozřejmě! Tím zvyšuju napětí. Kouknu z okna a vidím, že prší. No a v relaci řeknu, že prší a že očekáváme protrhávání oblačnosti na severu. Tím se zvýší důvěra.“ – „Je to nebezpečné zahrávání!“ Hrozí nebezpečí nástupu bouřky s krupobitím v zasedačce Hydrometeorologického ústavu. „Tak dost, přátelé. Máme před sebou jasné denní úkoly, o metodice si povíme jindy. Tak říkejte, relace pro rádio začne za deset minut.“ – „Polojasno až oblačno a ojediněle přeháňky, na severu a severovýchodě četnější,“ drmolí Krása, hledě na desku stolu. Pak zvedne oči k Šedivému. Ten převezme štafetu. „Nejvyšší teploty 14 až 18 st. C, v 1000 m na horách kolem 10 st. C. Mírný severovýchodní až východní vítr 2 až 6 m/s.“ Vychrlí to ze sebe bez škobrtnutí. Meteoroložka Horlivá ho odmění obdivným zajiskřením svých kaštanových očí. Krása si toho všimne a bodne ho osten žárlivosti. Taky budu tak hezky předpovídat, až tu budu sedět osmatřicátým rokem. „Náhodou jsem z okna dneska vůbec nekoukal!“ řekne, když Šedivý skončil.

Vedoucí směny se na něho vlídně usměje. „My víme, kolego. Já poznám čistou fabuli po prvních třech slovech. Odvedl jste čistou práci.“ – „Myslíte, že budou naštvaní?“ obrátila Horlivá oči k vedoucímu. – „Tak o tom nepochybujte ani chvíli, kolegyně. V tom máme přece 95% úspěšnost!“

LN, 6.9.2010