Náš všemi uznávaný největší Čech Jára Cimrman se k problematice školství dostal stejně jako u většiny svých činností náhodou. Když totiž již potřetí navštívil patentový úřad, aby tentokrát přihlásil vynález žárovky, řekl mu patentový úředník: "To máte ale smůlu, Před chvíli tady byl Tomáš Alva…. Edison. Možná, že jste se dokonce potkali na schodech." Cirmrman si uvědomil, že jeho vynálezy nejsou přihlášeny včas, a rozhodl se tuto situaci radikálně změnit. Potřeboval k sobě ještě jednoho člověka, který by jeho vynálezy začal okamžitě patentově přihlašovat.

Zdálo se mu, že nejvhodnější bude nějaký vhodný právník. Jednoduchým průzkumem zjistil, že nejuznávanější právnickou fakultou je fakulta v Plzni. Měla největší ohlas, studenti se na ni hojně hlásili a její absolventi zastávají významná místa. Navštívil proto děkana fakulty doc. Hnízdila, aby s ním porozprávěl o možnosti využití služeb právnických. A tam se dozvěděl velmi překvapivou, přímo revoluční zkušenost. Onen děkan mu totiž sdělil, že dlouhodobým pozorováním svých studentů zjistili, že studenti si zapamatují pouze jednu desetinu toho, co se jim přednáší, a rozhodli se tedy přednášet pouze onu desetinu. V praxi to znamenalo, že běžné pětileté vysokoškolské studium zvládl normální student při troše inteligence během jednoho roku, a to ještě, jak se mezi studenty říká, "s prstem v nose"…. a někteří studenti dokonce za kratší čas. Byli to zejména studenti, kteří se rekrutovali z oblasti náměstků ministrů, jejich tiskových mluvčích, vedoucích finančních odborů, vysocí pracovníci policie, členové zastupitelských rad v městech apod. Mezi nimi se vyskytovali i vynikající jedinci, kteří zvládali právnickou fakultu v Plzni za kratší dobu než jeden rok a někteří z nich, skutečně geniální, dokázali tuto fakultu vystudovat v průběhu dvou měsíců letních prázdnin, a to i v době, kdy většina pedagogů byla na dovolené..

Cimrmana tato revoluční metoda výuky přímo nadchla. Zanechal proto, tak jak bylo jeho zvykem, všech ostatních aktivit a spojil se s panem řídícím v Liptákově, v městě, ke kterému ho vázala jistá dřívější zkušenost, a domluvil se na možnosti výuky žáků 1., 2., 3., 4. a dokonce i 5. třídy základní školy během jednoho roku. Povedlo se mu to a tito sedmiletí žáci pak postoupili do druhého stupně studia, který byl ukončen přestupem na gymnázium. V devíti letech pak úspěšně vykonali maturitu. Je s podivem, že v této věkové skupině devítiletých se u dívek spíše projevoval zájem o techniku, vybíraly si maturitní předměty mezi matematikou, fyzikou, chemií, astronomií a podobnými záležitostmi. zatímco devítiletí chlapci, možná právě deformovaní tím rychlým studiem, si spíše vybírali maturitní předměty jako číšnictví, a to ještě s možností obsluhy hosta zprava - jeden předmět, nebo zleva – druhý předmět, dále pak šití a pletení, hudební výchova, prostě neinklinovali k technickým vědám.

Cimrmanovo snažení pochopitelně neuniklo vysokým státním činitelům. Jistý ministr školství Kokeš, když zjistil úspěšnost tohoto studia, přímo zajásal, Cimrmana okamžitě jmenoval svým zplnomocněncem pro základní, střední i vysoké školství, protože tušil, že pokud Cimrman se svou metodou výuky uspěje, bude moci propustit obrovské množství rebelujících učitelů. (Na ministerstvu tehdy vládl slogan "jak by tu bylo krásně, kdyby nebyli žádní učitelé".) Rovněž ministři ve vládě kvitovali s povděkem tuto Cimrmanovu metodu, poněvadž prostředky takto získané ušetřením ve školství mohly být použity na jiné bohulibé projekty jiných ministerstev, zejména ministerstva životního prostředí, které již v minulosti žádalo větší příděl financí na výstavbu nových a dobudování již stávajících soukromých golfových areálů.

Celá tato nová školská soustava se však záhy zhroutila. Došlo k tomu tak, že tito devítiletí chlapci a dívenky nastoupili na vysokoškolské studium a byli ubytováni na kolejích. Jaký je život na kolejích, většina studentů dobře ví. Většina běžných studentů, kterým bylo více než dvacet let, najedou zjistila, že si s těmito devítiletými maturanty nemá o čem povídat. Nešlo tady o otázky technické a vědecké, tady byly obě skupiny vědomostně na stejné úrovni, ale zejména o otázky mezilidských vztahů. Dvacetileté studentky zvyklé na kolejích na projevovaný zájem svých většinou stejně starých spolužáků, kterýžto zájem byl v mnoha případech uspokojován i fyzicky, najednou přestaly míti partnera. Obdobná situace se vyskytovala u studentů, které devítileté studentky svými vnadami nijak nepřitahovaly. A jak je v České republice zvykem, o zásadních změnách nejen ve školském, ale i v politickém systému země rozhodují studenti. Masová demonstrace studentů před Úřadem vlády, která se postupně přesunula před Ministerstvo školství, vyvolala nejen okamžité propuštění Cimrmana ze služeb Ministerstva školství, ale odnesl to pochopitelně i onen ministr. Vláda pak škrtem pera tento nový progresivní a revoluční způsob výuky odpískala. A vše se vrátilo do původních kolejí, včetně systému výuky na právnické fakultě v Plzni.