Parlament jako nejvyšší forma organizovaného zločinu – tahle formulace ve mně dokrystalizovala poté, co sněmovna schválila multimiliardové okradení obyvatelstva skrze solární elektrárny. Úplně vážně to samozřejmě nemyslím. Nebo to řeknu jinak: tahle forma organizovaného zločinu je pořád ještě lepší a produktivnější než kterákoli jiná forma řízení státu. Takže se tím sloganem nikde neoháním a vytáhl jsem ho z tajného šuplíčku své mysli mimořádně, tlačen popudem událostí zcela čerstvých, kdy se parlament opět zaskvěl jako skvěle sehraná zločinecká organizace. Elegantně totiž odstřelil protikuřácký zákon, před očima veřejnosti. Ta si většinově takový zákon přeje, ukazují to výzkumy. Udělal to tak, že vlastně nikdo neví, jak se to stalo a kdo to udělal. Bylo to provedeno s obratností svědčící o dlouholetém cviku.

Pozorné a zasvěcené oko je schopné prohlédnout trik salónního kouzelníka a odhalit, jak udělá to, že má najednou králíka v rukávu. Protikuřácký zákon byl zavražděn, dá se říci – podříznut Ockhamovou břitvou. Tahle zásada z počátku čtrnáctého století nabádá k logické úspornosti. Latinská formulace zní: Pluralitas non est ponenda sine necessitate. Znamená to, že se má jít přímo k věci. Kdyby se takto přistupovalo k protikuřáckému zákonu, musel by znít asi takto: V hospodě se nesmí hulit. Takže parlament vesele ponendoval pluralitu, až se zákon změnil k nepoznání, a poté ho vesele zaříznul. Následovalo vyšetřování ztráty třídní knihy, hledání viníků, přesně v duchu Formanova geniálního filmu Hoří má panenko. Andrej Babiš věc korunoval sprdunkem svých najatých poslanců, načež odjel rozdávat volební koblihy.

Svůj kbelíček hořkosti jsem si vylil do klávesnice a mohu se zabývat širšími souvislostmi celé té záležitosti. Kolem kouření a nekouření se dlouhodobě diskutuje o svobodě. I to má své komické rysy. Ta debata je o tom, kdo má být svobodnější, zdali hulící kuřák nebo nehulící nekuřák. Zde se asi logika, možná by usoudil William z Ockhamu, přiklonila svým přitakáním k nehulící straně, jelikož ta nikoho nenutí, nýbrž je sama nucena trpět příkoří ze strany opačné. Tlak tu jde zřetelně proti kouření, trvá to už desítky let, kuřáci byli vytlačeni z divadel a kin, z vlaků a tramvají a hospody jsou jejich poslední velká bašta.

Zároveň ale částí společnosti hýbe debata o legalizaci marihuany. Jsou to takové dva protiproudy. To co je legální budiž zapovězeno a zapovězené budiž legalizováno. O legalizaci by se musel v konečné instanci opět postarat parlament. Jednou ten osvobozující zákon projde, tlak je velký a také protikuřácký zákon projde, protože tlak je velký. Jásající průvody budou oslavovat vítězství svobody. Bohdá se cestou nepotkají. Mohly by se vzájemně porvat. I na nože by mohlo dojít, neřkuli na břitvy. Ockhamovy.

LN, 30.5.2016