Jak už to tak bývá, i tento titulek je nepřesný až zavádějící, jelikož naprosto není jisté, že režisér Petr Nikolaev dotočí svůj film Legionáři. Takový jsem aspoň měl dojem z jeho pátečního rozhlasového vyprávění, kdy o projektu povídal. Optimismus mi nepřidala ani návštěva webové stránky filmu – v sekci Právě se děje čtu post s titulkem Legionáře dokončíme. I tento titulek je bombastický a nejspíš i zavádějící, protože je datován desátým červencem loňského roku. Je tedy víc jak rok a jeden měsíc starý.

Zajímavá byla zmínka režiséra Nikolaeva o nákladech na film. Přál si, aby to byl velkofilm, a na takový projekt je třeba jednoho sta milionů korun českých. Před sedmi lety šel do kin také Nikolaevův historický film, jmenoval se Lidice. Ten stál milionů šedesát a podle toho, co pan režisér v rádiu povídal, problémy s náklady nebyly.

Proč se nenašlo dost peněz na Legionáře?

Tady se dá jenom spekulovat. Jedna moje spekulace má ale trvalý ráz, mám totiž pocit, že si libujeme v tématech utrpení. Lidice? Ideální látka. Jan Palach? Světec hořící za národní vykoupení. Milada, světice v oprátce.

Historický film Tobruk, režírovaný Václavem Marhoulem, je starý deset let a je výjimkou potvrzující pravidlo. V roce 2001 šel do kin Tmavomodrý svět od Jana Svěráka. Šel jsem do kina s pocitem, no konečně se někdo znovu ujal tématu jednoznačného a nepopiratelného hrdinství. Sprcha nedala na sebe čekat, ano, je to klasicky česky trpitelský film o tom, jak tahle země zachází se svými hrdiny a jak své nejlepší syny a dcery mučí po kriminálech.

O chystaném filmu Legionáři vím od pátku jen to, že se chystá. Držím všechny palce, abych na jeho webové stránce co nejdřív uviděl fotky z dotočné veselice. A hlavně, abych ho spatřil na plátně. Každopádně je to téma svým heroismem se naprosto vymykající ufňukanému pojetí české historie, řadící výprasky jako kuličky na šňůrku růžence. Prsty pak blaženě probírají: Lipany, dali nám na frak, Bílá hora, měli jsme bojovat, Tři sta let utrpení, Mnichov, zase nás zradili...

Legionáře do takového růžence nezařadíte. Je to historicky zcela ojedinělý vojenský výkon, kdy se původně neozbrojený nepočetný vojenský útvar dokázal zorganizovat, vyzbrojit a rozrůst na těleso o dvou divizích a obsadit Transsibiřskou magistrálu, přes devět tisíc kilometrů dlouhou trať. Legionářské příběhy jsou zásobárna témat pro drama. Zatímco Američané dovedli vyrobit mýtotvorný literární i filmový subžánr z pasáků hovězího dobytka, u nás jsme se legionářům věnovali jen v meziválečném období za posměchu intelektuální levice.

A zase kňučím po českém způsobu, jak je nám a bylo nám ubližováno! Tak aby se panu Nikolaevovi i s málem prachů podařilo film dokončit. A hlavně, aby si i další tvůrci všimli období, kdy Češi a Slováci dávali na frak jiným.

LN, 3.9.2018

Neff.cz