Není čas na vzpomínky a sentiment. Není čas hledat na sametu mušky, možná mouchy. Doba nás, proti naší vůli a navzdory tomu, o čem bychom chtěli dnes (17/11) přemýšlet, orientuje z minulosti do kruté přítomnosti.

Právě to jsem si v pondělí (16/11) večer uvědomil, když jsem se po hektickém dni vrátil do svého dočasného bydłiště v metropoli a místo k PC ve svém Home Blog Desku usedl k tabletu, na němž píšu příspěvky zcela výjimečně a s nadšením stejným, s jakým už od dětství konzumuji vařený květák.

V tomto ohledu jsem nekompromisní konzervativec: pohodlné křeslo, monitor, klávesnice, myš. Datlování na tabletu není nic pro mě. Ale když není zbytí, člověk se naučí ledasčemu, třeba i vládnutí smyčcem na čtyřech strunách.

Před chvílí (myšleno 16/11 pozdě odpoledne) jsem se vrátil od francouzské ambasády, kam jsem položil rudou růži. Nikoli před hlavnim vchodem na Velkopřevorském náměstí, ale na mnohem komornějším, leč mediálně málo zajímavém místě. U dveří na zadní straně komplexu, od Nosticovy ulice. Je tam jen malý ostrůvek svíček a květin, méně lidí a vǐce prostoru pro tiché zamyšlení.

Vlastně i v tom je jistá symbolika. Symbolika toho, co také přinesl Listopad. Pluralitu. Možnost volby, výběru. Čtyřmi slovy: Už nikdy žádná totalita!

A právě ta svobodnému světu nyní hrozí. Barbarštější, ďábelštější než totalita komunistická. To je téma těchto dnů. Pařiž 13/11 připomněla celé západni civilizaci to, co dávno vědí v Izraeli. Že jsme ve válce. Ve válce s terorem, ve válce proti mezinárodnímu terorismu.

Díky Listopadu máme výhodu. Stejnou jako za války druhé světové. Jsme členy aliance, na jejíž straně je pravda a právo. Aliance, na niž můžeme být hrdí. Při všech nedokonalostech, chybách a selháních jejích politiků - není na světě lepší aliance. Teď jde především o to, aby se začala chovat vůči společnému nepříteli stejně jako Spojenci za 2. světové války vůči Hitlerovi. Aby nezakopala získanou hřivnu, ale rozmnožila ji, abychom použili biblického podobenství.

Masivní vlna běženců není ničím víc než jedním aspektem války proti terorismu, jakkoli aspektem zásadním. Asi jako byl holocaust jedním aspektem války proti Hitlerovi. Ale i kdyby žádný holocaust neexistoval, bylo z podstaty věci nutné Hitlera porazit. Stejně také dnes: i bez uprchlické vlny by byla výzva doby stejná. Porazit Islámský stát.

Jiné cesty nebylo tehdy a není ani dnes. To je námět k zamyšlení pro tyto dny, sedmnáctý listopad s oběma jeho výročími nevyjímaje.

Stejskal.estranky.cz