Takové je dominantní téma, vyjádřené i na obálce výtečného britského týdeníku The Economist s datem 18. září 2015. V jeho úvodníku se tvrdí, že brány jsou otevřeny zásluhou dvou politických faktorů: jednak „morální svědomí“, jednak politická odvaha německé kancléřky Merkelové.

Tak chudičký výčet se mi vybavuje při vzpomínce na mé osobní ilegální zmizení v posledním roce hanebné dekády let padesátých. Utíká se OD něčeho nebo K něčemu? Od zlé tchyně nebo k bažení po lovu elefantů? V mém případě to byl úprk od nírvány budovatelů komunistického nesmyslu a při té příležitosti se mi podařilo zesměšnit Václava Škodu, tehdejšího, mnou značně nemilovaného ministra spravedlnosti. Po třech letech komplikovaného plánování, odložením soudcovského taláru v pátek odpoledne jsem se v sobotu dopoledne proklestil do Západního Berlína, ještě před ztopořením Zdi míru. Objevil jsem se tam jako exot - jeden z patnácti set nových příchozích, výlučných to Dederonů, ocitl se v uprchlickém lágru Marienfelde. Zatímco ministr běsnil, já se pak zajímajícím orgánům s chutí rozpovídal.

- - -

Pod oním článkem s velkými písmeny EXODUS je podtitulek s třemi slovy: Refugees, zda to jsou uprchlíci autentičtí či problematičtí, případně podvodně nastrčení, Compassion, kolik slitování, soucitu si zaslouží, a Demokracie, vesměs nedosažitelná.

Dočítáme se, v televizních záznamech si ověřujeme mizerii provizorních stanových městeček v severní Sýrii a Turecku, tamější zima, bláto, neexistující hygiena, neexistující budoucnost. Apokalyptické záznamy s osudy chatrných plavidel, okradených obětí, ve vlnách hynoucích.

Jenže také se seznamujeme s hodně jinačími zážitky. Luxusní plavidlo dorazí k řeckému ostrovu, z útrob se vyrojí pasažéři s informacemi, že za takový výlet zaplatili 20 000 dolarů. Cosi plovoucího z Afriky dorazí k italskému ostrovu Lampedusa, na břeh vystoupí vesměs junáci, vůbec nedělající dojem vyčerpání, úlevy, že se jim podařilo přežít, vyhrát nad hanebnými ničicími živly. Prvním počinem je aktivizovat jejich mobily a navázat předem zaranžované kontakty a na ostrově si míní počínat se samozřejmostí, jako by jim patřil.

- - -

Tehdy v Západním Berlíně jsme byli vděčni za každý vyfasovaný zubní kartáček. Teď jsem se ale z televizní obrazovky seznámil se současnou situací na maďarské železniční stanici, tam již s důkladně nacpaným či spíš přecpaným vlakem zájemců - údajných Syřanů - na cestě do Rakouska a pak dál do Německa, kýženého cíle. Před vlakem převládají neznámí mládenci vojenského věku.

Přítomni jsou příslušníci maďarských ozbrojených sil a množství maďarských příslušnic snažících se rozdávat balíčky s potravou a tekutinami. Jediní, kdo jsou ochotni cosi nabízeného přijmout, jsou děti. Jejich rodiče tomu ale brání. Na nástupišti dochází k neméně surrealistickým výjevům. Svalnatci v řadách těchto údajných uprchlíků tyto dary s odporem odhazují do prostoru mezi koleje. I takto se lze vysmívat nevěřícícm psům.

Následoval záběr z uzavřeného prostoru - snad čekárny či provizorní ubytovny. Spousta vybavení tam naházena a mladík do kamery naznačuje, jaký že bude osud tamějších domorodců - ukazováčkem se dlouze dotkne svého hrdla, se zřetelnou informaci, že takto dopadnou.

Jářku, nikterak postrádající sebevědomí takových kádrů, zpravidla si jinak představujeme zubožené bezbranné uprchlíky. Jak si vysvětlit takový výsledek? Předzvěst arogance budoucích vládnoucích pánů?

Jaký je vlastně postoj Evropské unie? Leckdo si vysvětluje počínání Bruselu jako tzv. anticipatory surrender, náklonnost ke kapitulaci dřív, než takový požadavek bude vyřčen. Stále zřetelněji slyšitelný je umrtvující zvuk sílícího mohamedánského sebevědomí.

Brusel dychtí udělovat národnostní kvoty. Prozatím se dočítám, že Visegradská čtyřka takový diktát odmítá a nutno věřit, že její postoj jí vydrží. (Nevydržel, Polsko ji zradilo – pozn. redakce.)

- - -

U opačného břehu Atlantiku postoj vládnoucích kruhů je zřetelně chamberlainovský. V mediích proběhla zpráva o ochotě přijmout deset tisíc a možná že daleko víc syrských uprchlíků a bude záležet pouze na amerických úřadech, jak které rozhodnutí v tom kterém případě padne. Dosavadní výsledky jsou zřetelným důvodem k obavám, ne-li přímo k zoufalství. Michelle Malkin, kurážná publicistka filipínského původu, to v eseji „America’s Reckless Refuge for Jihad „ (Townhall.com, 11.9.2015) dokumentuje na řadě příkladů:

K výročí 9-11 Obama oznámil ochotu přijmout deset tisíc syřanských zájemců. Velkorysé udělování azylu, jakkoliv by to bylo hrozbou stavu národní bezpečnosti. Stačí vzpomínka na nedávnou minulost: bratři Tamerlan a Dzhokhar Tsarnaev (takto americky slabikováno), oba obdrželi asylum status, jejich rodičové, oba čečenští muslimové, rovněž obdrželi americké státní občanství. (V roce 2013 spáchali bratři bombový atentát v dějišti bostonského maratonu – pozn. redakce.)

Ramzi Yousef v New York City na JFK vystoupil z pákistánského letadla, předložil irácký cestovní pas a byl zadržen pro pokus neoprávněného vstupu do země. Nicméně byl vpuštěn poté, co vyřkl slovo „asylum“. Dovoleno mu odjet do Jersey City, aby se podílel na přípravě bombového zásahu na World Trade Center v roce 1993.

Gazi Ibrahim Abu Mezer, Palestiňan, specialista na vyrábění bomb, dostal se do USA ilegálně přes kanadskou hranicii. Požádal o politický azyl s podvodným tvrzením o izraelském pronásledování. Federální imigrační soudce Mezerovi nařídil „voluntary departure order“, což on ovšem ignoroval a dal se do party s jinými třeskuchtivými iniciátory.

Přemnoho podobných příkladů by mohlo následovat. Zmíním se už jen o jednom: jím je velká komunita Somálců, federálním oficiálním rozhodnutím usídlených v severském státu Minnesota, kde se stali ideálním zdrojem pro nábor do řad ISIS. Teď se mnozí angažují ke škodě této Ameriky, jíž přísahali svou věrnost při skládání slibu v okamžiku, když se stali americkými občánky.

- - -

Jetliže Alláhovi je dovoleno řádit v Marseilles, zasaženy již také bývají ty nejkřesťanštější bigotní končiny známé jako tzv. „bible belt“. Už tu máme ověřené zprávy: Todd Starnes, „There is no God but Allah? School Accused of Islamic Indoctrination“ (Townhall.com., 15.9.2015). Stát Tennessee, okres Maury, žáci sedmé třídy Spring Hill Middle School, výchova tam již vypadá takto: „ ́Jediným bohem je Allah, ́ takto jsou vychovávány děti tolik křesťansky pobožných rodičů.“

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče