Páteční odpoledne lze trávit různě – vycházkou do přírody, kopáním do balonu či kopáním brambor, zpěvem halekaček anebo návštěvou pivovaru. A právě ten poslední příklad je náš případ (:o)).

Prostě při příležitosti letošní Expedice Jeseníky, kterou jsem podnikla spolu s částí naší expediční party, jsme jeden den pobývali v Hanušovicích. Konal se zde totiž pivní festival a tam jsme nesměli chybět.

Začalo to dobře

Těšila jsem se, že z Ramzové do Hanušovic pojedeme vláčkem motoráčkem, ale co čert nechtěl – za účelem opravy železné cesty jest na trati Jeseník-Záhřeb výluka a my museli nastoupit cestu náhradní autobusovou dopravu. Ale aby nám to nebylo líto, zpoždění stejné jako u vlaku – navíc místa méně. No nic, přesto jsme se na místo určení dopravili – a zpět také.

K samotné návštěvě pivovaru Hanušovice – na festival bylo nachystáno dost občerstvení – a to jak tekutého, tak tuhého. Pivo bylo opravdu dobré – hanušovická Holba je pitelná téměř v každé podobě, akorát Horské byliny mne poněkud zklamaly – byly na můj vkus a očekávání příliš sladké. Jinak Holba Šerák 13,51 % (speciální pivo, jehož procento alkoholu je stejné, jako nadmořská výška Šeráku) je výborné. A ostatní taktéž. Ceny piva byly velmi lidové – půllitr za dvacku, třetinka za patnáct kaček.

Součástí programu – kromě pití piva – byl i kulturní program. Jenže my tam byli jen odpoledne, tudíž jsme stihli pouze vystoupení Vagon Rock Machine.

Kontrolní vzorkovník

Ale co jsme si nenechali ujít, to byla exkurse v samotném pivovaru. A právě z ní je většina fotek v albu. A co jsem nevyfotila, na to se můžete podívat tady – virtuální prohlídka muzea.

Právě v Hanušovicích je součástí prohlídky i krátký instruktážní film o historii výroby piva v tomto jesenickém městečku – není dlouhý, proto nenudí a samotný průvodce se už pak zaměří přímo na popis samotné produkce. Takže jsme prošli spilkou, varnou (nejvýstavnější místo v pivovaru), ležáckým sklepem klasickým i s nerezovými nádobami. Byli jsme ve starých sklepech i v moderním provozu. Zajímavé a inspirativní prostředí (:o)).

Návrat na základnu Ramzová byl v podvečerních hodinách a proběhl v poklidu – jenom čekání na autobus (půl hodina žádná míra) byl zpestřen divadelním, tanečním a částečně pěveckým vystoupením místní minoritní komunity, jež se objevovala ve dveřích nonstopherny a evokovala nám Staroměstský orloj v poněkud barvitější podobě. Ta byla tak barvitá, že jsem neměla odvahu vytáhnout foťák a zdokumentovat.

Varna s měděnými kotly

A poněvadž jsme pili poměrně střízlivě (koštovali jsme třetinky a to některé vybrané - viz ony Horské byliny – kolovaly kolem stolu i třikrát dokola), na chatu jsme přijeli v tak dobré kondici, že na druhý den jsme klidně mohli vyrazit na malý okruh nad Brannou – ale o tom třebas zase někdy jindy.

A co dodat závěrem – opravdu doporučuji i těm, které pivo příliš nechutná – běžte se podívat, co všechno je třeba, aby se uvařil chmelový mok. Navíc – varna je jedno z nejkrásnějších výrobních míst, které jsem kdy viděla – to stojí za prohlídku.

Vaše YGA

Foto: autorka. Fotografie si můžete prohlédnout i přímo zde na Rajčeti.