Článek poslance EP Hynka Fajmona (Držme se koruny, NP 20.8.2011) se zabývá náhlými akcemi francouzsko-německé dvojice Sarkozy-Merkelová. Uvádí, že jde většinou o staré „písničky“, za jedinou novinku, která stojí za zamyšlení, považuje myšlenku na zakotvení vyrovnaného hospodaření do ústav členských států eurozóny. Toto je prý jediná positivní věc z návrhů zmíněného dua.

To si nedovedu vysvětlit, protože právě tato myšlenka se stala v minulosti předmětem neúspěšných experimentů v různých státech a v různých dobách, a to i v EU (tzv. Maastricht, předepsaný či spíše povolený maximální rozpočtový schodek tři procenta HDP, na jehož dodržování těžce doplácelo např. Portugalsko tak dlouho, než si to dovolily stoprocentně překročit zmíněné dva státy, které přátelsky oznámily, jak dlouho to u nich potrvá. Podle tehdejšího Chirakova výroku ovšem nelze uplatňovat na tyto dva státy jen hodnocení „technokratické“, nýbrž i „politické“.

Podívejme se tedy na na některé okolnosti, které mohly vést naši dvojici k zahájení její ofensivy. Paní Merkelová se zasazovalo dříve o plnění požadavků Kjotské dohody, přestože se k ní nepřihlásily jiné, z hlediska vypouštění C02 do ovzduší důležité státy. „Přínosem“ dohody byl tedy jen papírový obchod se spalinami, který se liší od dávného prodávání odpustků jen charakterem fiktivního hříchu. (Všechno o tom se dozvíte u pana Kremlíka). Po loňské porážce CDU ve státě Baden-Würtemberg se paní Merkelová podle mého názoru lekla, že by pak mohla CDU ztratit i celostátně svou posici, a otočila své stanovisko k jaderné energii o 180 stupňů v naději, že přetáhne odpůrce jaderné energie na svou stranu.

Mutatis mutandis je na tom president Sarkozy podobně. I on má na kontě hříšek. Aby vyřadil v poslední volbě kandidáta FN Le Pena, převzal do svých projevů ledacos z programu FN, čímž přivodil FN těžkou porážku. Jenomže po volbách zapomněl na rozdíl od voličů na své sliby a tím umožmil umožnil Marině Le Pen, která převzala po svém otci vedení FN, ztracenou posici nejen znovu vybudovat, ale i rozšířit, takže je dnes považována za možnou účastnici finále presidentské volby.

Protože průzkumy volebních preferencí nebyly dosud pro Sarkozyho příznivé, kladou si třeba francouzští komentátoři otázku, co se asi za „ofensivou“ skutečně skrývá, a váhají k ní zatím zaujmout stanovisko, protože obsahuje vesměs známé věci.

My bychom si měli uvědomit , že dvojice Sarkozy-Merkelová se rozhodla pro útěk dopředu zahájením mimořádně riskantní finanční operace pomoci Řecku a pak i jiným zemím. Bylo to nutné? Na první stránce (obálce) Spiegelu No.10/8.3.10 stojí

Der Euro Lüge
“Ein Mitgliedstaat haftet nicht für die Verbindlichkeiten eines anderen Mitgliedstaats”
EU-Vertrag von Lissabon, Artikel 125 (1).
(Eurolež: Členský stát neručí za závazky, dluhy jiného členského státu)

Nijak jsem to neověřoval, sám jsem byl a jsem zastáncem dvourychlostní EU, tj. v té druhé pomalejší rychlosti měly být podle mne všechny post-socialistické a s nimi slabší evropské státy v tehdy již existující zóně volného obchodu. Při tom vůbec nepochybuju o tom, že by se do ní začaly časem tlačit i některé státy z té rychlejší. Je ovšem také možné si položit otázku, kdo je odpovědný za přijetí zemí, které nesplňovaly podmínky přístupu. K tomu se vyjádřil už před lety snad jen ruský disident Vladimír Bukovský, který zná svět z obou stran - tedy nikdo.

A ještě něco: Držet se koruny je sice správné, ale otázka je, jak dlouho nám to bude EU trpět. A konečně: Právě prasklo na Finy, že si privátně vyjednali s Řeckem zástavu pro svůj příspěvek do finanční pomoci EU.

21.8.2011