Zapomeňte na kvóty, přichází stálý mechanismus

Bojovníci za přijetí migračních kvót si mohou oddechnout. Žádné kvóty už brzy nebudou, nahradí je totiž stálý relokační mechanismus. Ne že by to byl blesk z čistého nebe. Evropská unie, která zcela rezignovala na hranice a svá vlastní pravidla, na ochranu vnější linie Schengenu i Dublinskou úmluvu (běženec žádá o azyl v první zemi EU, do níž vstoupil), k ničemu jinému prostě dospět nemohla. Ale když to teď říká ministr vnitra Chovanec, máme to černé na bílém. Na úrovni EU se o tom bude jednat už za týden.

Svým způsobem si tak užíváme luxus nostalgie již s odstupem v řádu měsíců. Nostalgie se připomíná horem dolem, třeba v televizních cyklech o trampingu či undergroundu. Tam „staří zbrojnoši“ nostalgicky vzpomínají na časy svého mládí– jak to bylo pěkné i s tou policejní honičkou. A vzpomínáte na časy, kdy pivo stálo 1,70 Kčs?

Taková nostalgie teď vládne v migrační politice. Vzpomínáte na časy mládí, kdy se psalo o kvótě 525 běženců? To číslo bylo i na titulních stranách. Jenže tohle mládí je staré pouhé tři měsíce. Stále rostoucí číslo kvóty přestalo lidi zajímat nejpozději ve chvíli, když jim došlo, že odpovědné osoby v EU se detailně zajímají o přerozdělování nekontrolovaného a neregulovaného proudu migrantů, ale ani zbla je nezajímá, že někdo se zajímá o pravidla, která by ten tok začala regulovat.

Právě toto – na jedné straně tvrdě vymáhaná víra v koncept zcela otevřených dveří do Evropy a na druhé straně demonstrovaný nezájem o pravidla fungování hranic i kontroly – je hlavní evropské poselství roku 2015, které si lidé zakódují. V takové situaci už nemá smysl ani uvažovat o tom, že jakkoliv se nám kvóty ideově nelíbí, jako stát jsme schopni různé humanitární průšvihy zvládnout. Dokázali jsme si to už před dvaceti lety s uprchlíky za války v Bosně a potom několikrát za katastrofických povodní.

Jenže z té doby si asi každý pamatuje, že hned po „přerozdělení“ vody se začalo pracovat na lepších pravidlech i prevenci. Nyní, jakkoliv se leckomu srovnání povodně s nekontrolovaným a neregulovaným přívalem migrantů nelíbí, jsme tlačeni k závěru, že přerozdělování lidí není jen řešením kalamity, ale trvalým, kýženým, definitivním a bohulibým cílem. K tomu lze říci mimo jiné toto: až dosud žádný euroskeptik, ať placený z Moskvy, z Pekingu, nebo čerpající z vlastního nitra, tak silný argument proti EU nevymyslel.

LN, 2.10.2015