16.4.2024 | Svátek má Irena


EVROPA: V zavilém kruhu eura

21.11.2013

Luboš Palata se nezajímá o ekonomickopolitické problémy a diskuse, které dnes hýbou Evropou, a do svých reportáží, tak jako nyní o Zhořelci (Görlitz mohl mít sto tisíc obyvatel, LN 18. 11), jen nelogicky vkládá svou ničím nepodepřenou ideologickou víru a stále tvrdí, že jsme promarnili šanci nepřijetím eura, jako by chtěl, aby často opakovaná mantra někoho přesvědčila. Opak je pravda. Většina západních ekonomů si to nemyslí a hledá řešení, jak z důsledků nešťastné společné měny vyváznout a Unii zachránit před rozpadem. Po španělských a portugalských ekonomech se ozval Francois Heisbourg, předseda ženevského Mezinárodního institutu strategických studií v právě vydané knize (La Fin du Reve Européen).

Zcela právem se domnívá, že disfunkce eura (odlišné ekonomické cykly) nakonec zničí Unii, protože právnické smlouvy a taktika jednotlivých řešení každé nové krize není dlouhodobě kompatibilní s fungující společnou měnou. Bez odpuštění starých dluhů, bankovní unie, společné fiskální politiky a finančních transferů má dnes jižní eurozóna neřešitelnou deflační dluhovou krizi (což mimochodem naprosto ospravedlňuje devalvační politiku ČNB). Instituce EU nebyly vytvořeny pro takovou situaci - měly řešit jen konkurenci a obchodní konflikty společného trhu, a nikoli makroekonomické problémy. Občané evropských států za krizi viní Unii a nehodlají ji odkázat větší moc. Evropou se valí vlna euroskepse. Žádná smlouva na vytvoření dluhové unie neprojde, já bych dodal, že dnes vůbec žádná smlouva o Unii, a vysoce pravděpodobné vystoupení Anglie bude působit jako rozbuška. Ostatně působí už dnes. Jestliže politicky nelze takovou unii vytvořit, musí povolit euro a nepovažovat je za nezbytné - mnohem důležitější je společný trh, který bez eura fungoval a platí čím dál více i ve světě. To jenom europolitici si z něho udělali fetiš.

ECB jistě ještě zasáhne, když je úroková míra na dně a deflaci na jihu neodvrátila. Musela by ale masivněji nakupovat jižní dluhy nebo snad půjčovat podnikům. Kvantitativní uvolňování nad určitou hranicí ovšem rozčílí Němce citlivé na inflaci. Určitý prostor od 0,8 do dvou procent tu stále má, koneckonců je deflace monetární problém a hrozivější než inflace. Jenomže bankrotující státy dluhy zaplatit nemohou a z patu není východisko, leda jak to poeticky vyjádřil jeden polský komentátor. Pracujte jako Němci, šetřte jako Němci a myslete jako Němci a naučte se zpaměti zásady Euckenova ordoliberalismu. Je to, jako chtít, aby se luční kobylka stala mravencem.

Autor je publicista a politolog

LN, 19.11.2013