Jestliže hrozba kvótami povzbudí účinnou ochranu jižní hranice EU, může splnit svůj účel

Na ostrově Lanzarote spatříte zajímavou věc. Hlavní město Arrecife, hotely i pláže se táhnou podél pobřeží. Ale historická metropole ostrova, starobylé, opevněné a zachovalé městečko Teguise, leží ve vnitrozemí. Podobné poměry jsou na Maltě (historická metropole Mdina s mohutnými hradbami je daleko od pláží) i jinde. Proč je tomu tak?

Jsou to pozůstatky doby, kdy pobřeží ohrožovaly nájezdy pirátů a bezpečí skýtalo jen odlehlé vnitrozemí. A cosi podobného platí i pro vztah Evropy k vlně migrantů z Afriky a Blízkého východu. I Evropa nechává pobřeží napospas pirátům (pardon: migrantům). Jejich nápor zachytává jih (Itálie, Španělsko, Řecko), zatímco vnitrozemí se cítí relativně v bezpečí.

Tak to chodilo dlouho. Odpovídá tomu i dosavadní evropský systém přikazující přijímat uprchlíky těm státům, na jejichž území vkročí (tedy Itálii, Španělsku, Řecku). Ale neodpovídají tomu ani tužby uprchlíků (ti chtějí především do Německa, Švédska, Británie…), ani možnosti pohybu v dnešní Evropě. Za loňský rok přibylo do Evropy 626 tisíc azylantů. Z toho Německo přijalo 200 tisíc, Švédsko 82 tisíc a Itálie 65 tisíc. Výsledek tak míří proti dávné praxi: migranti zaplavují dříve chráněné metropole ve vnitrozemí. A tyto metropole – skrze Evropskou komisi – navrhují kvóty.

Systém kvót pro přijímání uprchlíků (azylantů, migrantů, nehodící se škrtněte) má snížit disproporci mezi extrémní zátěží pro jedny státy a minimální zátěží pro jiné. Jenže vzbuzuje zásadní a politicky třeskuté otázky: Je to spravedlivé? Je to smysluplné? Povede to k cíli? Jaké ty cíle vlastně jsou? Jaké je pořadí priorit?

Dobrý nápad, ale ta cesta

Začněme férovostí. Objevila se formulace, že kvóty mají uprchlíky spravedlivě rozdělit do 28 zemí Evropské unie. Dost států, včetně všech postkomunistických, v tom vidí nespravedlnost. Už proto, že právě ony nemají žádné pocity viny vůči Africe či Blízkému východu, odkud migranti pocházejí. Nikdy neměly kolonie, nikdy tam nevedly války, nikdy tam netěžily ropu a nikdy tam nepodpořily mocenský chaos. Proto odmítají platit jakousi zpětnou daň. Ale morální argument bledne před obrazem reality. Do Evropy míří miliony migrantů a nikdo neví, kolik z nich přináší riziko pro společenskou stabilitu i bezpečnost. Je to prostě celoevropské téma a říká: země, které dosud bagatelizovaly svůj podíl na ochraně jižní hranice EU, ponesou svůj podíl v kvótách. Co na to odpovědět? Možná toto: je to dobrá logika, ale musí platit i při ochraně východní hranice EU (třeba pro případ „zelených mužíků“ v Pobaltí).

Teď ke smysluplnosti kvót. Západoevropské státy jsou do jisté míry obětí vlastního kultu politické korektnosti. Čím více Neevropanů se v nich usazuje, tím větší kritiku to vyvolává v původním obyvatelstvu, ale i tím větší odpor vůči té kritice ze strany elit. Švédsko už kriminalizovalo islamofobii. A kdyby v Británii vyhráli volby labouristé, chystali totéž. Tento problém kvóty nevyřeší.

Nedopadne to nakonec jako s kvótami pro emise skleníkových plynů? Nerozjede se – nyní černý – trh s uprchlickými povolenkami? To je jen vtípek. Však i kvóty jsou navrhovány jako experiment či zatím jen pilotní projekt.

Lze říci, že návrh na kvóty vychází z dobrých důvodů. Ale patří mezi ty, jež prosazují federalismus shora. V tom je jeho největší systémová slabina. Vynikne to ve srovnání se Švýcarskem.

Provokace, která povzbudí

Před lety ČT vysílala dokumenty o roce 1968 a jeden líčil osudy exulantů ve Švýcarsku. Když v autech dorazili na švýcarské hranice, úředník řekl asi toto: Uprchlíci z Československa? Tak tady máte adresu tábora, kde přečkáte pár dnů, a pak se o vás postará ten a ten kanton.

Ano, Švýcarsko má uprchlické kvóty pro jednotlivé kantony. Projevuje skutečnou solidaritu na bázi federace (pro puntičkáře: konfederace). Kantony sdílejí tíhu společného břemene a sami Švýcaři o té politice rozhodují v referendech. Jenže představa, že tak to bude fungovat iv rámci EU, je příliš idealistická.

Právě o takovou představu se opírá hojně citovaný komentář německého týdeníku Die Zeit. Vyčítá postkomunistickým zemím sobectví: státy, jejichž občané na útěku rádi využívali západoevropskou pohostinnost, teď odmítají uprchlické kvóty. Je to kritika oprávněná. Míří na citlivé a dlouho známé místo. Ale tím, jak se drží politicky korektního diskurzu a hází do jednoho pytle uprchlíky evropské a muslimské, zastírá jeden problém.

Utečenci z komunistické Evropy (Češi, Slováci, Poláci, Maďaři) se možná opíjeli, v tom či onom třeba podváděli či kradli. Ale nevymáhali si mešity či nošení šátků do škol. Nereagovali násilím na karikatury svých svatých. Netleskali lidem, kteří vraždili s výkřikem „Pravda vítězí“.

Prioritou nemůže být paušální přijímání uprchlíků a jejich distribuce kvótami. Prioritou je ochrana jižní hranice EU. Kvóty působí na dost lidí jako provokace, jako hadr na býka. Ale pokud hrozba heslem „Už znáš svého přistěhovalce?“ povzbudí solidaritu a účinný podíl všech v EU na ochraně jižní hranice, mohla by splnit svůj účel.

LN, 14.5.2015