"Kdybychom řekli, že informace, o nichž nevíme, zda byly získány za právně dokonalých podmínek, za žádných okolností nepoužijeme, bylo by to zcela nezodpovědné." Těmito slovy komentoval spolkový ministr vnitra Wolfgang Schäuble fakt, že německé úřady vyslýchaly německého občana uneseného agenty CIA do věznice v Sýrii. Vysloví-li něco takového Evropan, navíc brilantní právník, mrazí z toho v zádech. Taková je ale realita dnešních dnů a jen málo na ní změní několik dnů stará rezoluce Evropského parlamentu, která evropské aktivity CIA odsuzuje.

Politici řeční, agenti konají

Je to trochu paradox. Čím dále jsme od zahájení války proti teroru, tím více se ukazuje, že onen příslovečný příkop mezi Amerikou a Evropou je spíše jen virtuální. Čím hlubší byl či zůstává v rétorice, tím mělčí je v činech.

Právě otázka aktivit CIA v Evropě, únosů evropských občanů i rezidentů, měla tento příkop odhalit v plné nahotě. Řečeno s Robertem Kaganem: Američané jsou z Marsu a Evropané z Venuše, tudíž mají odpor k hrubé síle i k porušování práv, navíc páchanému na vlastních lidech. Chyba lávky. Poprvé to ukázala loni medializovaná aféra německých agentů v Iráku. Vyšlo totiž najevo, že v době, kdy kancléř Gerhard Schröder dostal svou zemi do slovní války s Washingtonem; kdy jeho ministryně použila na Bushovu politiku hitlerovský příměr, důstojníci Spolkové zpravodajské služby potichu, leč pilně pomáhali Američanům v Bagdádu.

Politický výsledek? Ticho. Tehdy vládní sociální demokracie je dnes ve vládě velké koalice a tehdy opozičním konzervativcům nebyla pomoc Američanům vůbec proti mysli.

Ticho

Nyní je to ještě zřetelnější a ve více státech. Evropané byli unášeni agenty CIA do tajných věznic a tam mučeni. Postupně publikované kauzy ukazují příběhy, v nichž se mísí osudy extremistů s těmi, kdo se jen náhodou ocitli v nesprávný čas na nesprávném místě. Některým z nich se věnují soudy a již padly - v Německu a Itálii - první zatykače na důstojníky CIA. Politický výsledek? Nepočítáme-li zmíněnou rezoluci europarlamentu, tak víceméně ticho.

Chyba a zakopaný pes

Co se děje? Zhrubli snad Evropané? Nechali se politicky uplatit Georgem Bushem? Zdá se, že ne. Spíše to po vlastních zkušenostech z Madridu, Londýna či Německa berou reálněji, řekl by dodnes respektovaný Evropan v někdejším čele americké diplomacie Henry Kissinger.

Je to skutečně dilema, které u nás již před lety nastínil Karol Sidon: "Vytvořili jsme systém, který nám nedovolí válku na našem území vyhrát. Vlastně se najednou ukázalo, že systém založený na právech a svobodách jedince dostal demokracii do značně nevýhodné situace. Na druhé straně je velice těžké udělat úkrok zpátky, a přitom neupadnout do totality. A někde tady je zakopaný pes."

Mars a Venuše jsou na Zemi

Právě o tohoto psa dnes zakopává Evropa. Vezměme si kauzy dvou unesených: Mohammed Haydar Zammar, Němec syrského původu, je vězněn v Damašku, aniž by Berlín protestoval, Khaled al-Masri, němec libanonského původu, byl propuštěn, ale jeho případ vyvolal soudní zatykače na agenty CIA. Kde je rozdíl? První z nich byl po 11. září vyšetřován už v Německu (tzv. hamburská buňka Al-Káidy), druhého unesli Američané omylem - coby nevinného.

Není snad únos stejný zločin? Už asi ne, neboť právě americkou chybou argumentovala kancléřka Angela Merkelová v případě al-Masriho. A i když prokuratura v Miláně obžalovala 26 agentů CIA, italský ministr spravedlnosti Clemente Mastella odmítl požádat o jejich vydání: prý tu nejde o věc justice, ale o politikum.

Ukazuje se, že Američané se sešli s Evropany někde mezi Marsem a Venuší, nejspíše na Zemi.

HN, 27.2.2007

Autor je komentátorem týdeníku Respekt