24.4.2024 | Svátek má Jiří


EVROPA: Turecký záchod versus kálející Švejk

5.2.2009

V předchozích dnech zveřejnila média, jak vidí Čechy národy Evropské unie v reakci na Entropu pana Černého. Pro mne bezkonkurenčně nejlepší rekci předvedl v nedělních Zprávách na Primě vicepremiér české vlády pan Alexandr Vondra, který po předložení karikatury Čechů v podobě brouka Pytlíka, zareagoval smíchem a humorným vztažením na svou postavu.

Není pochyb, že například známé vyobrazení Bulharska jako tureckého záchodu mohl tento hrdý národ nadzvednout ze židlí, nicméně reakce Bulharů byla nepromyšlená. Prakticky každý další krok, který by se v této věci pokusili učinit, ať už odstraněním nyní zakrytého vypodobení mapy bulharského státu nebo případným bojkotem některých akci pořádaných pražskou vládou v pozici předsednické země, by byl mimořádně špatný. Ukázat netoleranci v umění předznamenává netolerantnost i v jiných oblastech lidské činnosti jako například v politice. Bulhaři si nejspíš neuvědomili, že svým nesmlouvavým postojem upozorní negativně na svou netolerantnost, a tím nechtěně odhalit obrovskou slabinu svého národa i politiky, kterou ostatní evropské národy a především politici nepřehlédnou a časem využijí. Domnívat se, že projev netolerance nejde politicky využít, je velmi naivní.

Mile mne naopak překvapila reakce Čechů na karikatury ukazující náš národ v očích evropských národů. Ne vždy se nám musí zamlouvat, ne vždy jsou pravdivé, ale často v těchto vyobrazeních najdeme něco, co nás opravdu charakterizuje. Nespustili jsme však žádnou hysterii, žádné oficiální protesty, neprotestujeme ani proti umělcům. To je dle mého názoru projev skutečné tolerance a prokázání opravdové evropské velikosti národního ducha, ale zároveň i toho evropského. Argument, že jsme si posměšky Entropou vykoledovali, je sice pravdivý, ovšem jsou to právě ony posměšky, které odhalují, co si my Evropané navzájem o sobě myslíme a konečně se neschováváme za úsměvy na summitech. Chce-li Evropa pokračovat v nějaké podobě integračního procesu, musí sebe sama pochopit a přijmout v pozitivním i negativním směru. Doposud se shora vysvětlovala pozitiva vykonaných politických rozhodnutí v Bruselu, apelovalo se na jednotu Evropské unie, ovšem nikdo se ve skutečnosti neptal a neptá, jak se jednotlivé národy snáší, či snad zda mají vůbec zájem měnit své negativní názory na některé národy. Entropa otevřela diskusi na poli umění, my bychom měli téma „vzájemných náhledů národů na sebe uvnitř EU a jejich vzájemných vztahů“ přenést na seriózní půdu. Entropa v tomto směru vykonala nemalý krok.

Jen v žertu jsem si představil, jak asi ochotně šel převzít český velvyslanec v Sofii od pobouřených Bulharů záchod, což měla být ironická odveta za vyobrazení Bulharska jako turecký záchod. Kdyby Češi zareagovali stejnou ironií na vyobrazení Švejka kálejícího na naši zemi, být bulharským velvyslancem v České republice, už bych se nyní děsil, co mi protestující Češi předají za symbolický dar.

Brandýs nad Orlicí 27. ledna 2009

(Autor je studentem politologie na Universitě Hradec Králové, sociologie na Masarykově universitě Brno a předsedou MS ODS Brandýs nad Orlicí.)