Odmítnutí Lisabonské smlouvy referendem v Irsku vyvolalo množství protichůdných reakcí. Zmatky, smutek i oslavy zavládly s různou intenzitou ve většině politických táborů. Odmítači referend z ODS chválí moudrost lidu. Ti, kteří referenda vždy prosazují, levice tradiční i zelená, chtějí proti názorů Irů dál tlačit evropskou ústavu českým i zbývajícími pěti parlamenty. Proevropské síly se cítí zaskočené a zmatené. Dobře jim tak, v plné nahotě se ukázala jejich slabost a neochota jednat otevřeně s veřejností.

Ostudný Topol

ODS a část lidovců jsou na krátko vysvobozeni z nutnosti chovat se solidně, tedy schválit dokument, který vyjednali a podepsali. Vzpomínáte na Topolánka, jak se naparoval v Lisabonu při slavnostním ceremoniálu? Ano, on to dobrovolně podepsal, aby hned po příjezdu domů začal kličkovat a veřejně vyhlašoval, že doufá, že svůj podpis nebude muset dodržet. Irové mu krátkodobě pomohli, získal odklad, který déle a o to více ukáže, že nesolidnost není pouze jeho způsob chování v osobním životě a domácí politice, ale i v politice zahraniční. Stejně jako se Julínek neschová za Cikrta, tak Topolánek a ODS neutečou před rozhodnutím, zda budou dále poškozovat důvěryhodnost české zahraniční politiky nedodržováním podepsaných mezinárodních dohod.

Spojené státy evropské

Nedejme se mýlit prohlášeními některých politiků. Irské NE není žádnou tragédií pro ty z nás, kteří chceme silnou federální Evropu. Naopak, děkujme Irům, kteří stejně jako nedávno Francouzi a Nizozemci odmítli plíživé posilování evropských institucí za zády voličů. Nejlépe to v Týdnu napsalo eso českých konzervativců, ředitel Občanského institutu Roman Joch: na příkladu USA doložil, jak se má rodit federace. (Tam ústavu USA ratifikovalo původně jen 9 za 13 zakládajících států. Ostatní státy se později přidávaly, Texas žádal třikrát neúspěšně o vstup.)

Na místo nesrozumitelného, rozsáhlého textu snažícího se zalíbit všem a podstatné věci tajícího je šance nabídnout federální ústavu Spojených států evropských (US€), která vstoupí v platnost okamžikem ratifikace třeba jen pěti státy, pro které bude závazná. Závaznou přirozeně nebude pro ty, kdo chtějí zůstat mimo. Ty mohou požádat o přistoupení později nebo zůstat mimo jako smluvní partneři EU, např. Norsko a Švýcarsko.

Konec slepé uličky

Z toho plyne, že federalisté v ČR i v dalších evropských zemích by měli podpořit definitivní uložení Lisabonské smlouvy k ledu. Místo pokračování v posilování evropského superstátu v režii Německa a Francie nabídnout Evropanům transparentní federální projekt inspirovaný dvěma, nám blízkými a úspěšnými vzory – federací USA a konfederací Švýcarsko. Evropa není vojensky ohrožena, a proto jsou diskuze o integraci tak zdlouhavé a komplikované, je to však špatně? Kam spěcháme, do Utopie?

Evropané jsou politicky dosti vyspělí, aby se dokázali svobodně rozhodnout, kdo chce federaci (a la USA), kdo si vystačí jen s ekonomickou unií (a la NAFTA – USA-Kanada-Mexiko) a kdo chce být úplně nezávislý. Pokusy dohnat k dohodě o změně podoby institucí EU v jeden čas dvacet sedm států jsou pochybné. Tradice postupného posilování evropských institucí prostřednictvím smluv se vyčerpala, je na čase jasně nabídnout voličům v národních státech různé alternativy budoucího uspořádání v Evropě.

Irové, děkujeme za ukončení slepé cesty. Přiblížili jste nás k US€.

autor je právník, předseda Liberální reformní strany www.liberalove.cz, osobní stránka www.milanhamersky.cz

psáno pro Deník