V německém městě Cáchy byla podepsána smlouva o přátelství a spolupráci Francie a Německa.

Byla podepsána ve městě, které se díky léčivým pramenům, nazvaných podle keltského boha Granna (proto Aqua Granni, Aachen, zum Aachen, Cáchy) stalo sídelním místem Karla Velikého. Ten po letních taženích proti pohanským Germánům, Arabům a Avarům (Slovany přímo nikdy neporazil, ale kvůli jeho síle mu platili tribut) si sem na zimu přijížděl léčit následky svých zranění. Místo si velmi oblíbil, proto zde vybudoval svůj palác, z nějž dodnes zůstaly základy starší věže současné radnice, dvorec, dnes Pokladnici, a Octagon-kostel zasvěcený Panně Marii s nádherným lustrem prý z 9. století a se sloupy, dovezenými z Raveny. K Octagonu byl později přistavěn tzv. skleník - gotická kaple, dar Karla IV., inspirovaná Svatou kaplí z Paříže. V této části kostela je uložen relikviář s ostatky Karla Velikého, později prohlášeného za svatého. Nad ambitem, naproti oltáři nedaleko varhan stojí císařský trůn, vytvořený prý z desek podlahy Antoniovské pevnosti v Jeruzalémě, kde byl před ukřižováním držen Ježíš Kristus. Po další přístavbě – barokní - vznikla známá typická silueta cášského Dómu.

Radnice má dnes podobu z doby poslední úpravy v roce 1903 a se svými sochami císařů, kteří zde byli korunováni, působí impozantním dojmem. Pro zmírnění oné monumentality je u paty dvouramenného schodiště v současnosti umístěn malý dřevěný stánek s květinami.

22. ledna letošního roku byl ale stánek odstraněn, protože na jeho místo najížděly limuzíny s představiteli Francie a Německa. Na náměstí je vítalo, nebo proti nim protestovalo, méně lidí, než kolik jich bývá na stejném místě o pár týdnů dříve na oblíbených a vyhlášených adventních trzích.

Vlastní akt podpisu smlouvy proběhl v sále radnice, kde bývali voleni císařové Svaté říše římské. Deskami v podlaze je připomenuto sedm volitelů-kurfiřtů, mezi nimi i český král.

Sál na rozdíl od náměstí byl plný místních i francouzských celebrit. Velká vitrína s kopiemi císařských korunovačních klenotů (originál je ve Vídni) byla decentně stranou a žádný záběr televizních kamer ji neukázal.

Po podpisech zazněly dvě hymny, Beethovenova Óda na radost a potlesk. Úsměv místního primátora byl příjemně neutrální.

Proč padla volba právě na Cáchy se můžeme dohadovat. Toto kdysi hlavní sídlo Francké říše totiž dnes již nestaví pouze na své minulosti, turistice a lázeňství, ale vydalo se směrem, který s určitou nadsázkou můžeme odkázat až k rádci Karla Velikého, k Alkuinovi z Yorku, zakladateli středověkého školství. Cáchy se vydaly cestou vzdělání.

Zdejší věhlasná technická univerzita, původně v roce 1865 založená pro potřeby nedalekého báňského průmyslu, RWTH (Rheinisch-Westfalische technishe Hochschule) s padesáti tisíci studenty, množstvím nově vzniklých a stále vznikajících dalších technických institutů s vazbou na průmysl, s novou továrnou na malá elektroauta pro městský provoz, navržená zdejšími studenty, dává jasně najevo, že Cáchy dnes již nejsou pouze městem výroby sukna, perníčků, jehel a čokolády.

Město poté, co bylo kvůli neuváženosti nacistického velitele města v dubnu 1944 rozbito napadrť a jako první město v Německu nato spojenci osvobozeno, se vydalo cestou podpory univerzity jako centra excelence. A skladba studentů? Většinou samozřejmě domácí Němci, ale i mnoho dalších národností včetně velkého počtu Čechů.

Ale proč se tedy toto město stalo místem podpisu druhé smlouvy mezi Francií a Německem? Ta první byla podepsána v Elysejském paláci v Paříži. Tato si tedy říkala o Berlín. Ale co byl Berlín před tisíci roky? Byla snad lákadlem staletá historie a reminiscence na Franckou říši Karla Velikého? Přemýšlejí snad signatáři obou zemí v takových souvislostech?

Francká říše Karla Velikého měla menší rozlohu než současná Evropská unie (nezaměňovat Evropu - 46 států a EU - 28 států). Francouzský prezident Emanuel Macron má ve své velké zemi hodně velkých starostí a měl by je řešit dříve, než začne vymýšlet řešení pro EU. A kancléřka Angela Merkelová je za zenitem svého politického působení. Měli to být za současné situace právě oni, kdo měl takovou smlouvu podepisovat? A pokud taková smlouva měla vůbec vzniknout (pro většinu volených zástupců obyvatel obou zemí i EU prý byla překvapením), neměla být podepsána kvůli vzájemnému složitému stýkání a potýkání se v historii spíše ve Štrasburku?

Pokud odložíme růžové brýle, které se nám úsměvy signatářů snažily nasadit, neuvidíme mapu Francké říše Karla Velikého, ale mapu dvou oblastí rozdělených řekou Rýn s velkými rozdíly snad ve všem: v jazyku, v mentalitě obyvatel, historii i ekonomické výkonnosti, jejichž dva současní představitelé poukazují na sílu. Sílu počtu 150 milionů obyvatel a odpovídajícího počtu hlasů v Evropském parlamentu.

Historie je nezměnitelná. Možná prezident Macron a kancléřka Merkelová podcenili skutečnost, že se Francká říše Karla Velikého třicet let po jeho smrti rozpadla.