Jenže předseda Komise Barroso si nyní ve snaze omezit největší regulační excesy došlápl mimo jiné na komisaře Špidlu a se stolu mu shodil jeho mistrovské dílo: směrnici na ochranu zaměstnanců před slunečním zářením. Špidla nato porušil bobříka mlčení a sepsal článek pro Mladou frontu (30. 9.).

„Projednávání směrnice… se stalo vděčným tématem pro lobbisty a bulvární novináře,“ píše. „Ze strany odpůrců… nejde o samoúčelné žerty, ale o cílenou snahu… oslabit princip odpovědnosti zaměstnavatelů za vlastní pracovníky. Směrnice… se však netýká jen slunečního záření. Jde v ní – a to především – o ochranu před jinými formami záření na pracovišti.“ Podle Špidly je vypuštění slunečního záření ze směrnice „jediným kompromisem“. Jaké jiné formy záření v ní konkrétně zbyly? Třeba když ze zaměstnavatele vyzařuje na zaměstnance negativní energie? Špidla o tom taktně mlčí.

„Přes tento kompromis,“ hlásí potrefený Špidla, „bude přijetí směrnice nesporným legislativním úspěchem Evropské komise. A bude i důkazem toho, že evropská politika… nevyklízí pole zájmům průmyslových lobbistů a jejich mocných mediálních spojenců.“ Coby bulvární novinář a spojenec všemožných lobbistů si dovolím podotknout, že náš – dle mých nebulvárních kolegů - čestný Špidla byl a je především hlupák.

(Psáno pro Virtually.cz)