19.4.2024 | Svátek má Rostislav


EVROPA: Seriál brexit

4.3.2019

Zprávám o brexitu mohl uniknout jen ten, kdo se důsledně vyhýbá rozhlasovému i televiznímu zpravodajství a nečte noviny – moc takových dospělých v naší zemi asi není. Odcházení Velké Británie z Evropské unie se táhne už takřka tři roky, referendum, které o něm rozhodlo, se konalo 23. června 2016. Celá věc má výrazný absurdní rys: David Cameron si sice odchod své země z EU nepřál, leč mezi jeho předvolební sliby patřilo, že zvítězí-li konzervativci v britských parlamentních volbách, bude referendum vyhlášeno. A bylo. A voliči rozhodli, že Británie má EU opustit, pro odchod jich hlasovalo necelých dvaapadesát procent. Referendu předcházela mohutná kampaň, v níž padaly vylhané a nesmyslné sliby toho, kolik Británie odchodem z EU ušetří a kolik peněz přiteče do rozpočtu například na zdravotnictví.

Už téměř tři roky se jedná, jedná a jedná. Ani tak ne v EU, jako v britské politice. Zvraty jsou z hlediska věci takřka bezvýznamné: premiérka se ne a ne dohodnout s parlamentem, který odmítá její návrhy, ti, kdo o brexit stáli, si přejí, aby vypadal tak, jak si přejí oni, a nehodlají se smířit s podmínkami, které stanoví Unie, někteří poslanci vystupují ze svých stranických seskupení. Psát o tom, jak právě situace kolem brexitu v Británii vypadá, skoro nemá smysl, denně se něco děje a mění, jenže ty změny jaksi pořád k žádnému jasnému rozhodnutí nevedou. Je víc než zřejmé, že to, co se už dlouhé měsíce a roky odehrává, má vlastně daleko méně společného se vztahem mezi Británií a Unií, že se boje vedou v britské vnitřní politice.

Seriál má jistě mnohé komické rysy, ale komedie to v žádném případě není, je naprosto zřejmé, že Británii odchod ze společenství v mnoha směrech poškodí. Navíc se v kampani před referendem i po ní vyjevovaly různé nepěkné věci, například xenofobie, ba rasismus.

Když tak tomu nehezkému divadlu přihlížím – a nelze jinak, valí se ze všech médií –, nutí mne k úvahám o politicích, kteří by si něco podobného rádi střihli v Česku. Samozřejmě nevím, jak by takové případné české referendum dopadlo, to nevěděl ani Cameron. Nutkavě se mi dere na mysl prohlášení jednoho novináře o tom, že jen idiot vyhlásí referendum, když neví, jak dopadne.

Zato si dovedu docela živě představit, jak by vypadala kampaň, která by mu předcházela, a dost se mi z té představy zvedá žaludek. A to, prosím, mají někteří politici v programu!

Měli bychom si před takovou možnou nerozvážností uvědomit určitá základní fakta. Například ekonomickou a politickou váhu Česka ve srovnání s Británií. Nebo zeměpisnou polohu obou zemí. Ale hlavně a v první řadě fakt, že zahraničněpolitické směřování Británie a její mezinárodní vazby jsou pevné a těžko je může změnit to, zda země je, nebo není členem Evropské unie. Nevím nic o tom, že by významné britské politické síly usilovaly o co nejtěsnější spojení s Čínou nebo s Putinovým Ruskem.

LN, 1.3.2019