Možných problémů spjatých s Listinou základních práv Evropské unie si byl kabinet expremiéra Mirka Topolánka vědom již v dubnu 2007 a plánoval zamezit jejímu včlenění do Lisabonské smlouvy. Vyplývá to z tehdejšího usnesení vlády. Později však vláda vyjednávací taktiku změnila a ze své pozice ustoupila.

Premiér Jan Fischer namítal na požadavek prezidenta Václava Klause na výjimku pro Českou republiku z Lisabonské smlouvy, která by zajistila neplatnost Listiny práv EU v České republice, že vláda nikdy nevěděla o výhradách prezidenta k listině.

Avšak ještě sama vláda Mirka Topolánka uložila českým vyjednávačům za úkol, aby nový smluvní základ EU neobsahoval Listinu práv EU, a že by nové uspořádání mělo zajistit přistoupení EU k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod z listopadu 1950. Prezident informovaný o této pozici tedy nic namítat ani nemusel.

Dokazuje to usnesení vlády č. 471, které zavázalo držet se Pozice vlády České republiky v rámci jednání o institucionální reformě Evropské unie, které má Euro.cz k dispozici.

„Nový smluvní základ EU by neměl obsahovat sanostatnou Listinu základních práv, ale zajistit přistoupení EU k Evropské úmluvě, čímž bude jasně vymezen standard ochrany ve vztahu k činnosti Evropské unie a jejích orgánů,“ píše se v pozici vlády, která byla závazná pro české vyjednávače ve vztahu k ostatním státům Evropské unie při jednání o novém smluvním dokumentu EU.

Na základě Evropské úmluvy soudí Evropský soud pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku, který není orgánem EU. Ten již několikrát judikoval, že není možné prolomení Benešových dekretů.

Avšak na základě Listiny práv EU by o možných žalobách na restituci majetku rozhodoval Evropský soudní dvůr v Lucemburku, který je orgánem EU. Ten požadavky sudetských Němců nezpochybnil a existuje jisté riziko, že by na základě principu nediskriminace obsažené v Listině práv EU mohl rozhodnout, aby byl majetek sudetským Němcům vydán.

Tomu, že existuje jisté riziko obejití Benešových dekretů, nasvědčuje i to, že požadavek prezidenta Klause na výjimku z Listiny práv EU tvrdě kritizoval předák sudetských Němců Bernd Posselt a rovněž rakouská a maďarská vláda. Občané Rakouska a Maďarska totiž byli postiženi Benešovými dekrety jako bývalí občané Československa.

Pozice vlády nebyla zohledněna ještě v mnoha dalších oblastech. „Vláda ČR bude prosazovat, aby výsledný nový či novelizovaný smluvní text byl transparentnější, přehlednější a jednodušší“ než evropská ústava. Přitom Lisabonská smlouva vzniklá změtí novelizací Římské smlouvy a Maastrichtské smlouvy je mnohem méně přehlednější než původní euroústava.

Česká vláda rovněž požadovala, aby nebyla zhoršena hlasovácí pozice České republiky. Avšak dle Lisabonské smlouvy se hlasovací síla Německa zhruba zdvojnásobuje a hlasovací pozice Česka se naopak přibližně dvakrát zmenšuje. Navíc Česko přichází v několika desítkách oblastí o právo veta a nemůže tak pro něj nevýhodné rozhodnutí orgánů EU zablokovat.

Česká vláda naopak uspěla v požadavku, aby ve smlouvě nebyly atributy „evropské státnosti“ jako hymna, pojem „ústava“, ministr zahraničí a podobně. To už byla ostaně pozice německé kancléřky Angely Merkelové, která je zachycena v jejím tajném dopise šéfům vlád členských zemí EU z doby německého předsednictví, který má Euro.cz k dispozici.

Ve stručnosti v něm píše, že obsah euroústavy má být v Lisabonské smlouvě zachován. Ta má ale vzniknout formou novelizací dosavadních smluv a opuštěním kvazistátní symboliky, což se nakonec také stalo.

EURO.cz