Po posledních výhrůžkách, jež zazněly z Ruska, patrně mnohé z nás zamrazilo. Všem, které politika trochu zajímá, bylo po instalaci Putina jasné, že přituhne. Optimisté tehdy doufali, že jeho nástupem se alespoň zmírní nebezpečí, vyplývající z demoralizace armády - úniky zbraní a technologií do velmi rizikových zemí.

To se asi i stalo - nekontrolované úniky se pravděpodobně omezily, spíše však byly nahrazeny úniky kontrolovanými, cílenými a účelovou podporou režimů, jež jsou pro svobodný svět hrozbou. Tedy vlastně z Kremlu nic nového.

Vyhlíží to na návrat k železné oponě, která je samozřejmě dobrá k zastírání vnitřních problémů říše. A velkoruský imperialismus? Ten přece nikdy nezanikl. Měl pouze období, kdy se navenek (čti mimo hranice již existujícího imperia) příliš neprojevoval. Tato doba je zjevně nyní střídána obdobím upevňování, rozšiřování, znovuzískávání ztracených území. Soudím, že Češi by si měli položit zásadní otázky:

- Hrozil nám již někdy někdo jaderným útokem ? - Tvrdím, že ne.

- Hrozil nám někdo za to, že jednáme o výstavbě ryze obranného zařízení? - Ano, vůdce Třetí říše.

- Ochránily nás v posledních nejméně třech stoletích před agresí smlouvy s evropskými mocnostmi? - Ne.

V reakci na tyto otázky by se neměla významně lišit levice a pravice. Jsou totiž existenční.

Pro mne osobně je návrat do ruského imperia pod hrozbou i bez ní nepřijatelný.