Putin a Trump jsou pro náš tisk a hochy, co sami sobě udělili titul „vůdčí role“ ve společnosti, něco jako kombinace Hitlera a Pinocheta, Babinského a Jacka Rozparovače, moru a neštovic, Belzebuba a Godzilly atd.

Jenže... Jak tak čtu noviny (protože jsem staromódní) a googluji na netu (že abysem byl „in“ a názorově mlád), koukám, že se vše nějak mění. I komentáře a zprávy, kam jde svět.

Doposud, tedy donedávna, vládla všude v bílé civilizaci tzv. „nepolitická politika“, která nás dovedla tam, kde jsme. Kdy sice trvalost a setrvačnost klasické demokratické politiky politických stran a lidí považujících za smysl života práci nám stále ještě zajištuje vysoký životní standard. Ale jinak se potácíme od krize ke krizi. Václav Bělohradský k tomu řekl: Bojím se, že od charismaticky legitimizované „antipolitiky“ (u nás vzývané skupinami zvanými „pravda a láska“ a „pražská kavárna“) není snadné vrátit se k „politické politice“. Vše je výjimečné i opojné. Nad demokratickou politikou vlaje šedivý prapor kompromisů a jsem důsledně na jeho straně. Oposice vůči (klasické) politice je vždy nostalgií po praporu křiklavé barvy, za nímž by pochodovali ti, jejichž cílem je něco víc než „racionální kompromis“. Trvalým přínosem Václava Klause české politické kultuře je jeho důsledná kritika opozice vůči (demokratické) politice, věčné „česká nostalgie“ po výjimečné politické chvíli „morálního zvednutí lidu“.

Málokdy lze číst takto pregnantní rozbor, a to prosím od filosofa, který je považován za zásadně levicového. Ovšem s českými kořeny. A zkušenostmi.

Na Západě se aspoň někteří probudili z pocitu neodvolatelné a věčné „osudové pravdy a vůdčí úlohy“ teprve tehdy, když byl zvolen Donald Trump. I brexit totiž považovali jen za klopýtnutí a kasali se, jak to těm Anglánům spočítají. Že se předtím stalo něco podobného v Řecku, pak v Maďarsku a Polsku, kousek od toho byli i Rakušané a čeká se na volby v Holandsku a Francii, nějak nebrali a dodnes neberou na vědomí. Blouznění pomatených idealistů i u nás doma na nás vykukuje odevšud, třeba z návrhu paní Marvanové, podle kterého by Rady televize a rozhlasu ovládli aktivisté „nepolitické politiky“. Oni už jsou skoro pomatení.

Jenže i mezi levicovými politiky a komentátory začíná probleskovat myšlenka, že něco asi není v té jejich vysněné cestě k světlé budoucnosti v pořádku. A že svět marxisticko-maoistických levičáků, ovládajících university a část městské třídy v USA a Brusel v Evropě, pomalu končí. Doufejme, že to bude probíhat pozvolna. Jinak to bude s výbuchem.

Takže občas i těm nejkovanějším anebo nejznámějším, prasknou nervy. A vykecají pravdu. Krásným úkazem je článek Jana Macháčka v LN 17.12.2016 s titulkem „Putin nabírá vítr do plachet“. Správně v něm komentátor usuzuje, že když někdo zklamal, v tomto případě západní levice a takzvaní „liberálové“ v USA, tak to hraje do karet někomu jinému. Neb sice ještě není přesně jisté, co bude dělat Trump, ale stačí podívat se na vztah Unie - Putin, tedy Německo a Putin, resp. Brusel a Putin, nebo muslimové a Putin či Turecko a Putin a je to jasné.

Komentátor správně konstatuje, že ve všech těchto vztazích má Putin proti USA a EU navrch. USA, které jsou po vládě marxisty a „spasitele“ nové levice v krizi, prohrávají s Ruskem, kde to jen jde. Neb se staly státem, který si v mnoha věcech nedovoloval nic udělat a někdy ani špitnout. Třeba vůči Číně nebo teroristickým muslimům. Jen se vyznačoval obludným žvaněním o válce na Blízkém východě a předstíráním, že „putování muslimských národů do Evropy“ se ho netýká.

Takže pan Macháček v LN pláče, že v Sýrii je na koni Rusko, v otázce brexitu konstatuje, že si Rusko nemohlo přát nic lepšího než odchod Británie z EU, posledního státu, který nepadá před Ruskem na zadek. Unie bez Británie je kulhavý kůň, bezradný a bojácný.

Správně pak konstatuje, achich, achich, že mírně či více proputinovští kandidáti vyhráli volby v Moldávii, v Bulharsku a dokonce v Estonsku! Maďarsko - když se západní Evropa a EU zbláznily do „zelené“ - buduje energetiku společně s Rusy. Ve Francii je vlastně z hlediska Ruska skoro jedno, kdo vyhraje presidentské volby, oba hlavní kandidáti mají Rusko a Putina rádi.

Rakousko se „zvláštními vztahy“ s Ruskem ani netají, Srbsko se nemíní ani za nic zbavit ruského přítele. Turci si s Ruskem a Putinem notují, Japonci nějak změkli. Putin jim prý možná půjčí nějaké ostrůvky, a tak společně prohlásili, že americké základny na Kurilách nikdy nebudou.

Navíc se Rusko kamarádí s Íránem a rovněž s na světovou scénu se vrátivším Izraelem, kterého Obama nemá rád (což naše kavárna, redakce televizí a podobní nedokážou pochopit), ale který má najednou obrovské zásoby plynu a pitné vody, což je v oblasti nejdůležitější komodita.

Lze tedy říci, že Obamova politika dovedla USA na kraj propasti. USA za něj už není politicky vedoucí mocností světa. Mírotvůrce Obama vedl neustále přiznané i nepřiznané války, a prakticky všude prohrává. Naše Unie pod autoritářským a ve výsledku hloupým vedením Merkelové je jak v hluboké finanční krizi, tak v krizi soudržnosti. Velká část evropské mládeže je bez práce a perspektivy. Občané Unie jsou namíchnutí totalitním dohledem nad stále větší částí života, politické dusno je už na mnoha místech Evropy nesnesitelné. Oba vůdci Západu naprosto zklamali.

Obama, pokud se mu nepodaří na posledních chvíli rozpoutat konflikt Ruska s USA (a že se v poledních dnech snaží, že?!), odejde. Čím déle pak bude Merkelová ve funkci, tím hůř pro Evropu a pro nás. Člověku se až nechce věřit, že Němci - po strašlivých zkušenostech s nacismem a po strašlivých zkušenostech jejich východním části s komunismem - jsou už zase jako stádo. A jdou vstříc záhubě Německa, jak jej známe. A muslimské Německo nebude o nic lepší, než bylo nacistické.

Když vidím, jak se objevují státy a skupiny hledící na Putina jako na lepší alternativu, jde na mne děs. Já osobně Putina nijak nemiluji, ale musím uznat, že je to patrně nejúspěšnější politik posledních dvaceti let.

Pan Macháček se sice snaží být na konci článku optimistický a hovoří o ekonomické krizi v Rusku, která smete Putina. Což je, když promine, naprostá hovadina. Rusové za posledních dvacet let zbohatli jako doposud nikdy, Moskva se stala ruským (nikoli evropským!) velkoměstem s bulváry a obchody, proti nimž je Pařížská ulice v Praze něco jako Kotce za bolševika. Do Moskvy se stahují miliony gastarbeitrů z krajin bývalého Sovětského svazu, z velké části muslimové, a Putin jim nechá stavět obrovské mešity. (Viz Putin v Moskvě otevřel největší mešitu v Evropě)

Ale nedovolí v Rusku nikde žádné „no go zóny“, ovládané muslimskými teroristy, a tak se nelze divit, že čím dál větší část lidí a politiků v Rusku, Evropě i jinde si myslí, že je „lepší Putin, nežli muslim“. Skutečnost, že se jednou bude mysl obyvatel euroamerické zóny obracet jako k možné záchraně k bývalému členovi KGB a k bývalému Sovětskému svazu, je jedním z největších a překvapujících paradoxů mého života.

Vrcholem totální neschopnosti Unie vést a motivovat své obyvatele je nápad boje proti „rozvratným proruským webům“. Jak tyhle nápady Unie a u nás ministra vnitra Chovance dopadnou? Jak zajistí, aby obyvatele „ruský nepřítel“ nemátl svými nepřátelskými řečmi? Jak zajistí, aby lidé nepodléhali „nepřátelské propagandě“, která je podle sovětského vzoru trestná, i kdyby byla pravdivá? Co budou dělat? To pak budou následovat příklad nacistů, kteří papírovým kolečky na knoflících radiopřijímačů hlásali „Pamatuj, že poslouchání zahraničního rozhlasu je zakázáno a trestá se káznicí nebo i smrtí“? A budou před spojením na každý podezřelý web posílat do počítače výzvu, že je dotyčný při napojení registrován policií?

Anebo, jak to zavádí soudruh Babiš, udělají loterii na udávání těch, co jsou napojeni na „zahraniční protistátní weby“? A jako výhry dávat iPhony, notebooky a podobně, ovšem upravené tak, aby spojily jen „prověřené“ weby?

Ten nápad na název článku mne napadl, když jsem si vzpomněl, jak kdysi skupina Saze nazpívala rozvernou písničku „Václava mám nejradši“ s textem: „Václava mám nejradši, tomu žádnej nestačí, Václava mám nejradši, protože je kus.“ No a tam mi nově pasoval ten Putin. Nějak takhle, jak si dneska mnoho politiků a občanů zpívá: „Putina mám nejradši, tomu žádnej nestačí, Putina mám nejradši, protože je kus. Když se Putin zasměje, ohýbaj se koleje, Putina mám nejradši, protože je kus.“

No, a abyste si poslechli tu písničku a mohli si ji zazpívat se starým anebo novým textem, tady je:

P.S. Čtenáři se mne často ptají, co si myslím, že bude následovat u nás. Osobně se domnívám, že naši pravdoláskovníci se budou do konce své ideologické vlády chovat jako Jakeš v roce 1989. I v době, kdy už jinde padne, myšleno obrazně, nová „eko-femino-gay“ Berlínská zeď. Ostatně, až padne u nás, tak značná část takzvané „prostituující se inteligence“ podobně jako po roce 1989 náhle zjistí, že to, co přišlo, vlastně vždycky chtěla. A vrhne se na budování dalších světlých zítřků. Za naše peníze.

Už je přímo vidím!