Občas mi přijde, že pro samou starost o různé předně sexuální menšiny, zapomínáme na původní evropské obyvatele – křesťany a židy.

Možná to bude pro někoho překvapivá informace, ale pronásledování křesťanů se netýká jen Súdánu, Pákistánu, Severní Koreje nebo Libye. Nevraživost a útoky vůči věřícím jsou bohužel už i záležitostí některých evropských států. Pravda, není to pronásledování, které se už pomalu rovná genocidě, jako ve jmenovaných zemích, ale nemůžeme před ním zavírat oči.

Nedávno jsem se v Evropském parlamentu setkal se zástupci francouzských katolíků a z toho, co řekli, mi bylo smutno. Popisovali, jak byl jejich kostel opakovaně posprejován, kněz nejdříve slovně, následně fyzicky napaden (nyní jej proto i z fary do kostela doprovází skupina farníků), jeho auto bylo opakovaně terčem útoků vandalů a také byly odcizeny různé předměty z kostela. Smutné také je, že policie takové případy pouze registruje. Po pachatelích nepátrá s tím, že nemá dost lidí, aby mohla takové případy řešit.

Židé se stěhují pryč z Francie

Že je situace věřících ve Francii dlouhodoběji vážná a neřešená, potvrzuje i osud místních židů, kterých se z Francie od roku 2000 z obavy o svou bezpečnost vystěhovalo na 55 tisíc. Hned na druhém místě v nevraživosti jsou už výše uvedení katolíci, kdy není tajemstvím, že na mnohých útocích se podílejí radikální islamisté z řad migrantů. To je potřeba říkat také, protože když se budeme schovávat za politickou korektnost, celé situaci s diskriminací věřících spíše jen uškodíme, než jakkoliv pomůžeme.

V západní Evropě existuje mnoho aktivistů, kteří rádi bojují za lidská práva, v předmětu jejich zájmu jsou sexuální menšiny a údajná práva žen na „reprodukční zdraví“, tedy na státem podporované a plně hrazené potraty, v nejextrémnějších případech ještě i chvíli po porodu. Tito „lidskoprávní aktivisté“ pak ale diskvalifikují všechny, kteří chtějí bojovat za skutečná lidská práva, jako je třeba „obyčejná“ a mnoha mezinárodními smlouvami deklarovaná svoboda vyznání. Ta by přitom měla být společně s právy na život a bezpečnost na prvním místě práv, která bude jakýkoliv demokratický stát chránit, a marně přemýšlím, kde se stala chyba, že se na to zapomíná v čím dál více zemích. A to je nutné změnit.

Převzato z blogu s autorovým souhlasem

Autor je europoslanec za KDU-ČSL, člen Rozpočtového výboru Evropského parlamentu