Evropský soud pro lidská práva podporuje zákony šaría o rouhání

Evropský soud pro lidská práva (ESLP) rozhodl, že kritika zakladatele islámu Mohameda je podněcováním nenávisti, a proto není chráněna svobodou projevu.

Soudní pravomoc Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku platí ve více než 47 evropských zemích a jeho rozhodnutí jsou právně závazná pro 28 členských států Evropské unie. Svým bezprecedentním rozhodnutím v zájmu „zachování náboženského smíru“ v podstatě legitimizoval v Evropě islámské právo o rouhání.

Jde o případ Rakušanky Elisabeth Sabaditsch-Wolff, která měla sérii přednášek o nebezpečí fundamentalistického islámu, a následně byla odsouzena v roce 2011 za „znevažování náboženského přesvědčení“.

Problémy paní Sabaditsch-Wolff začaly v listopadu 2009. Tehdy zorganizovala třídílný seminář o islámu pro Institut svobodného vzdělávání, což je politická akademie napojené na FPÖ (Svobodná strana Rakouska), která je dnes součástí rakouské vládní koalice. Levicový týdeník News vyslal na seminář svého novináře, aby tajně přednášku nahrál. Právníci časopisu poté předali záznam vídeňskému státnímu zastupitelství jako důkaz nenávistného projevu proti islámu podle § 283 rakouského trestního zákoníku (Strafgesetzbuch, StGB).

Urážlivá řeč spočívala v úsečné poznámce paní Sabaditsch-Wolff, že Mohamed byl pedofil, protože si vzal za manželku Ajšu, když jí bylo jen šest nebo sedm let. Skutečná slova paní Sabaditsch-Wolff zněla: „56letý a šestiletá? Jak jinak to nazvat, než pedofilie?“

Ve skutečnosti většina hadísů (sbírky původně ústně uchovávaných výpovědí o činech a skutcích proroka Mohameda) potvrzuje, že Ajša byla v předpubertálním věku, když se s ní Mohamed oženil a bylo jí pouhých devět let, když bylo manželství naplněno. Mohamedovy činy by dnes byly v Rakousku nezákonné, takže komentáře paní Sabaditsch-Wolff byly fakticky, ne-li i politicky, správné.

Formální obvinění proti Elisabeth Sabaditsch-Wolff bylo podáno v září 2010 a soudní proces, kterému předsedal pouze jeden soudce bez poroty, začal v listopadu 2010. 15. února 2011 byla Elisabeth Sabaditsch-Wolff odsouzena podle § 188 rakouského trestního zákoníku za „pomlouvání náboženské víry právně uznaného náboženství“.

Soudce odůvodnil svůj rozsudek tím, že Mohamedův sexuální styk s devítiletou Ajšou nemůže být považován za pedofilii, protože Mohamedovo manželství s Ajšou trvalo až do jeho smrti. Z toho usoudil, že Mohamed netoužil jen po nezletilých dívkách. Přitahovaly ho také starší ženy, protože zemřel, když bylo Ajše 18 let.

Soudce nařídil Elisabeth Sabaditsch-Wolff zaplatit pokutu ve výši 480 eur nebo alternativní trest 60 dnů vězení. Navíc byla povinna uhradit náklady soudního řízení.

Elisabeth Sabaditsch-Wolff podala odvolání k Odvolacímu soudu ve Vídni (Oberlandesgericht Wien), ale odvolání bylo 20. prosince 2011 zamítnuto. 11. prosince 2013 byla žádost o nový proces zamítnuta také rakouským Nejvyšším soudem.

Elisabeth Sabaditsch-Wolff se poté obrátila na Evropský soud pro lidská práva (ESLP), což je nadnárodní soud zřízený Evropskou úmluvou o lidských právech. Soud se zabývá žádostmi, které se týkají porušování občanských a politických práv stanovených Úmluvou.

S odvoláním na článek 10 Úmluvy (týkající se svobody projevu) si Elisabeth Sabaditsch-Wolff stěžovala na to, že rakouské soudy selhaly, jelikož se zabývaly pouze podstatou jejího prohlášení a nevzaly v úvahu její právo na svobodu projevu. Kdyby tak učinily, namítla, nekvalifikovaly by je jako pouhé hodnotové úsudky, ale jako hodnotové úsudky založené na faktech. Navíc se její kritika islámu objevila v rámci objektivní a živé diskuse, která přispěla k veřejné debatě a neměla za cíl hanobit Mohameda. Elisabeth Sabaditsch-Wolff také tvrdila, že náboženské skupiny musejí tolerovat i tvrdou kritiku.

ESLP rozhodl, že státy mohou omezit práva svobodného projevu zakotvená v článku 10 Úmluvy, pokud by taková řeč „mohla vyvolat náboženskou nesnášenlivost“ a „mohla by narušit náboženský smír v zemi“. Soud dodal:

„Soudní dvůr poznamenal, že rakouské soudy komplexně vysvětlily, proč se domnívají, že prohlášení žalobkyně mohla vyvolat odůvodněné rozhořčení. Konkrétně její tvrzení nebyla vypracována dostatečně objektivním způsobem, který by přispěl k rozpravě ve veřejném zájmu (např. o dětských manželstvích), ale mohla by být chápána pouze jako snaha o prokázání toho, že Mohamed není hoden uctívání. Soud vyjádřil souhlas s rakouskými soudy, že paní S. si musela být vědoma, že její prohlášení jsou částečně založena na nepravdivých skutečnostech a mohou u ostatních vyvolat rozhořčení. Vnitrostátní soudy zjistily, že paní S. subjektivně označila pedofilii u Mohameda jako jeho obecnou sexuální preferenci a že se jí nezdařilo neutrálně a v historickém kontextu informovat své posluchače, což následně znemožnilo vést seriózní diskusi o této otázce. Soud neviděl žádný důvod odchýlit se od kvalifikace rakouských soudů o napadnutých výrocích jako hodnotových úsudků, která se zakládala na podrobné analýze těchto výroků.“

„Soudní dvůr dospěl k závěru, že v tomto případě rakouské soudy pečlivě vyvážily právo žadatele na svobodu projevu s právy druhých na ochranu svých náboženských pocitů a na zachování náboženského smíru v rakouské společnosti.“

„Soudní dvůr dále rozhodl, že ani v živé diskusi není slučitelné s článkem 10 Úmluvy, balit inkriminované výroky do pláštíku jinak přijatelného vyjádření názoru a prohlašuje, že prokázaná platnost těchto výroků překračuje přípustné hranice svobody projevu.“

„A nakonec, protože paní S. byla uložena mírná pokuta a tato pokuta byla na spodní hranici zákonného rozsahu trestů, trestní sankce nemohla být považována za nepřiměřenou.“

„Za těchto okolností a s ohledem na skutečnost, že paní S. učinila několik inkriminujících výroků, soudní dvůr usoudil, že rakouské soudy v tomto případě rozhodly v mezích zákona a nepřekročily široký prostor pro uvážení, který mají, když odsoudily paní S., za znevažování náboženského učení. Celkově tedy nedošlo k porušení článku 10.“

Toto soudní rozhodnutí ve skutečnosti vytváří nebezpečný právní precedens, který umožňuje evropským státům omezit právo na svobodu projevu, pokud je taková řeč považována za urážlivou vůči muslimům, a představuje hrozbu pro náboženský smír.

Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva zcela jistě uvítá blok 57 muslimských zemí zvaný Organizace islámské spolupráce (OIC), který již dlouho naléhal na Evropskou unii, aby v případě kritiky islámu omezila svobodu projevu.

OIC tlačila západní demokracie k zavedení rezoluce 16/18 Rady OSN pro lidská práva (UNHRC), která vyzývá všechny země, aby bojovaly proti „nesnášenlivosti, negativním stereotypům a stigmatizaci ... náboženství a víry“.

Rezoluce 16/18, která byla přijata 24. března 2011 v sídle UNHRC v Ženevě, je obecně považována za významný pokrok v úsilí OIC o posílení mezinárodní právní koncepce hanobení islámu.

Bývalý generální tajemník OIC Ekmeleddin Ihsanoglu přivítal rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, které podle něho „ukazuje, že neúcta, urážky a odporné nepřátelství nemají nic společného se svobodou projevu a lidskými právy“. Dodal:

„Boj proti islamofobii a naše názory, které jsme po dlouhou dobu vyjadřovali, byly přijaty a vyhlášeny Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Toto rozhodnutí je příjemné ve všech svých aspektech.“

Elisabeth Sabaditsch-Wolff ve svém prohlášení kritizovala rozhodnutí ESLP, ale vyslovila naději, že evropská veřejnost si pomalu začíná uvědomovat, že svoboda projevu je v ohrožení:

„Ve čtvrtek 25. října 2018 rozhodl Evropský soud pro lidská práva, že mé odsouzení rakouským soudem za diskusi o manželství proroka Mohameda s šestiletou dívkou Ajšou neporušuje mé právo na svobodu slova.“

„Nedostalo se mi ani té zdvořilosti, abych se o tomto soudním rozhodnutí dozvěděla osobně. Stejně jako mnoho dalších jsem se musela o rozsudku dočíst v médiích.“

„Evropský soud pro lidská práva dospěl k závěru, že nedošlo k porušení článku 10 (svoboda projevu) Evropské úmluvy o lidských právech a že právo na vyjádření musí být vyvážené s právy ostatních na ochranu jejich náboženských pocitů a slouží legitimnímu cíli zachování náboženského smíru v Rakousku.“

„Jinými slovy, mé právo svobodně mluvit je méně důležité než ochrana náboženských pocitů druhých.“

„Mělo by nás všechny velmi znepokojovat, že práva muslimů v Evropě, aby se necítili uraženi, jsou větší, než má vlastní práva, jako domorodé evropské křesťanky, svobodně hovořit.“

„Jsem hrdá na to, že jsem žena, která vyvolala tento poplach.“

„Jsem také optimistická. Od doby, co jsem v roce 2009 pořádala v Rakousku semináře, jsme ušli dlouhou cestu.“

„Před deseti lety mě tisk označoval za ‚šiřitelku poplašných zpráv‘ a přirovnával mě k Usámovi bin Ládinovi. Teď se mluví o islámu ve všech oblastech života a lidé se probouzí do reality kultury, která se tolik liší od té naší.“

„Kulturní a politická hrozba, kterou představuje islám pro západní společnosti, je nyní obecně známá a diskutovaná. Je správné říci, že evropská společnost, stejně tak jako oblast politiky, zažívá osvícení, neboť si uvědomuje vice, než kdy jindy, nutnost chránit svou vlastní židovsko-křesťanskou kulturu.“

„Věřím, že moje semináře v roce 2009 a následná práce přispěly k silnému odporu proti islámské kultuře, která je v rozporu s naší vlastní. A všímejme si se zájmem, že pouze jedna věta z 12hodinového semináře o islámu, byla stíhatelným trestným činem. Mám tedy za to, že zbývající obsah je nyní oficiálně schválen naší vrchností.“

„Pochopila jsem, že veřejná osvěta a diskuse na téma islámu mohou mít zásadní a dalekosáhlý vliv, a to i když se je naše státní nebo nadnárodní orgány pokouší potlačit nebo umlčet, s úmyslem uchlácholit kulturu tak odlišnou od naší vlastní.“

„Tento boj pokračuje. Můj hlas nebude a nemůže být umlčen.“

Soeren Kern je vedoucí spolupracovník Gatestone Institute se sídlem v New Yorku.

Překlad původního textu:European Human Rights Court Backs Sharia Blasphemy Law
Překlad: Iveta Racková

Převzato z webu Gatestone Institute