Jedu z letiště do Evropského parlamentu, cestou mi padne zrak na obří transparent, umístěný na budově Evropské komise. Stojí na něm "TOWARDS A POST-CARBON SOCIETY". Na podobných transparentech, rozvěšovaných za mého mládí po náměstích komunistického Československa, bývalo pro změnu něco o "beztřídní" společnosti. Že by se historie opravdu opakovala - tentokrát ovšem jako fraška?

Z parlamentní schránky na mě vypadne nejnovější výtisk bruselského týdeníku New Europe, z titulní stránky hřímá komisař pro životní prostředí Stavros Dimas, že prý nastává "EARTH´S LAST CHANCE". Jeden by se z té apokalypsy téměř roztřásl hrůzou.

Ve výborech Evropského parlamentu se projednává zpráva o automobilových emisích, příští týden se o ní bude hlasovat. Podle všeho projde návrh, aby Evropská komise nařídila automobilkám snížit emise do roku 2012 na maximálně 120 gramů CO2 na kilometr. Martin Jahn ze Škodovky nám večer potvrzuje, že něco takového je technicky nereálné a nedosažitelné. Ale kdo by se tady o to staral, že?

Vznešený boj proti změnám klimatu vrcholí. Evropští politici se tetelí blahem, že mají konečně velké téma. Je dostatečně dramatické na to, aby se velká část veřejnosti nechala strhnout napínavým zápasem o lepší budoucnost (kolikrát v dějinách už to tady bylo). Zároveň je dostatečně vzdálené na to, aby se s jeho pomocí dalo uniknout z každodenních nepříjemných "prkotin" jako je snižování rozpočtových schodků a veřejných výdajů či sociální a důchodová reforma. A konečně má dostatečně velký punc závažnosti na to, aby se s ním dalo zdůvodnit doslova všechno, co si vlády či evropské orgány zamanou udělat.

Až se za pár let budeme s údivem dívat na odeznívání této kampaně (a ten čas přijde), bude nám to všechno nejspíš trochu k smíchu. Zbývá jen doufat, že mezitím nebudou spáchány nenapravitelné škody na světové či evropské ekonomice.

Vždy jsem tvrdil, že naše letošní kandidatura do Rady bezpečnosti OSN byla hloupost a že vláda zbytečně podlehla ambicím části úředníků z ministerstva zahraničí. Proto mi náš takzvaný neúspěch vůbec nevadí. Pokud je ale pravda, že nám to křeslo uniklo kvůli Klausovu kritickému "anti-oteplovacímu" projevu v OSN (čemuž osobně nevěřím), tak to za tu cenu stálo. Za cenu toho, že alespoň od jednoho představitele jednoho státu zazněl uvnitř vybičované hysterie hlas nabádající ke zdravému rozumu a střízlivosti.

Autor je poslanec Evropského parlamentu za ODS