20.4.2024 | Svátek má Marcela


EVROPA: Politická reality show

19.5.2007

Pořad Českého rozhlasu – stanice Leonardo – o „odhalených“ gorilách vytvořil nový žánr: reality show ze života jednoho živočišného druhu. O gorilách jsme se dozvěděli, jak se chovají, možná občas i proč se tak chovají a co jim přitom táhne hlavou. Svým způsobem to bylo užitečné setkání s realitou. Podobné nám nabízejí někteří političtí protagonisté. Na dva z nich upozornil ve své Eurozóně zástupce šéfredaktora LN Petr Zavadil. A protože ne každý nutně musel o jeho článek (z 15.5.) zakopnout, byla by neodpustitelná škoda jej nepřipomenout.

Zavadil dává do souvislosti dva výroky evropských politických celebrit, slovinského premiéra Janeze Janši a českého místopředsedy Poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka. Oba výroky se týkají euroústavy, dnes již mrtvého dokumentu, jímž se dominantní státy EU (hlavně Německo) snažily posílit svoji dominanci na úkor menších a mladších členů unie. Euroústavu však v referendech odmítli členové dvou (starých) zemí EU, Francie a Nizozemska. Proto se euroústava stala jen materiálem pro historiky. Mnozí politikové, kteří s tímto dokumentem (a hlavně tím, co obsahuje) spojili své kariéry, to odmítli vzít na vědomí. Stačí sledovat německou kancléřku Angelu Merkelovou a její bezhlavý (a jak se zdá, též beznadějný) pokus o vzkříšení zesnulé euroústavy – nebo v jiné formě opětné nastolení jejích základních postulátů – majoritního rozhodování, a především dramaticky posílené pravomoci unijních orgánů (a zákonů) vůči těm, které fungují v jednotlivých členských zemích.

Zavadilem citovaný slovinský politik Janša pro Financial Times prohlásil: „Je zřejmé, že se musíme vyhnout referendům“. Tedy prosadit svou politickou vůli bez ohledu na to, co si o tom většinová společnost myslí. A český sociální demokrat Zaorálek zase prohlásil: „Je třeba zachovat z Ústavní smlouvy o Evropě co nejvíc. Pokud chce někdo ovšem tento proces brzdit a blokovat, ať jde jednoduše stranou a nepřekáží těm, kteří chtějí jít kupředu.“ Oba výroky jako by vycházely z docela jiného času: z dob totality, která si věru nelámala hlavu, co si kdo myslí o jejích záměrech a metodách jejích prosazování. Kdy platilo: Kdo nejde s námi, jde proti nám. Kdy docházelo nejprve k marginalizaci, pak izolaci a nakonec k likvidaci těch, co „překáželi v cestě kupředu“.

Je to sice jako z jiného času, ale ze stejného typu (jak se říkalo) společensko-ekonomické formace. Plánovaná federální Evropa má být ve své podstatě totalitním státem, v němž vládne úřednická oligarchie s dosazeným loutkovým presidentem a formálním parlamentem, který má jen vzbuzovat dojem, že se ještě stále jedná o demokratické uspořádání. Jenomže nejedná. Ve chvíli, kdy se fatální existenční otázky všech řeší v úzkém kroužku „zasvěcenců“ bez podpory většiny, ba dokonce navzdory názoru většiny, o žádné demokracii hovořit nelze. To pochopí každý, komu se slova těchto politiků dostanou do ruky. Proto je dobře, že zazněla, a není od věci je znovu a znovu připomínat. Ve své aroganci a domýšlivosti totiž oba citovaní politici naplno obnažili podstatu svého politického kréda, a tím sehráli docela užitečnou reality show. A z té se dozvíme o našich životech nejméně tolik, jako z té o gorilách.

(Psáno pro Česká média)