Jiří Voskovec a Jan Werich jsou dnes doslova ikonami moderního českého divadelnictví. A o jako takových se o nich poslední léta píše, filmuje či jinak nahrává tolik, že to vypadá, že se nynější společnost snaží citlivě zaplácnout díru úředního mlčení, které oba pány obklopovalo za vlády jedné strany...

Ve škole nás učili číst, co je za slovy. Nikoli mezi řádky, to jsme tehdy uměli všichni, pochopit spiklenecké pomrkávání, náznaky, někdy i tam, kde nešlo o záměr, ale o nechtěnou shodu okolností či nešikovnost.

Jak praví pověst z pražského židovského ghetta, v domech Na Rejdišti, čili v ulici, která je položená kolmo k Dvořákovu nábřeží a vede mezi Rudolfinem a konzervatoří směrem ke Staronové synagoze, žil kdysi velice bohatý měšťan Kalmán, vdovec, s půvabnou dcerou Haninou.

Umřel nám kamarád Honza Kašpar. Davy návštěvníků Divadla Járy da Cimrmana ho znaly jako herce, diváci Videožurnálu vědí, že se na tomto skvělém neoficiálním podniku z dob normalizace (a ještě chvíli po ní) vydatně podílel. Pro nás, kteří jsme byli odedávna věrní čtenáři a návštěvníci Svépomocné lidové...

Je začátek roku 1965. Sedíme v našem ústeckém bytě, tak jako vždy u stolu s neuklizeným nádobím od večeře, a družně klábosíme o tom, co den přinesl. Máma se rozčiluje na ředitele školy, kterému dělá od minulého měsíce sekretářku.

Působí to neuvěřitelně. Přece je to tak. V úterý 9. července bude Františku Ringo Čechovi už sedmdesát.

Odevzdávám tobě také a synům tvým snažnost v pulérování, vyčišťování a vzdělání milého našeho a milostného otcovského jazyka… (J.A.Komenský: Kšaft umírající matky Jednoty bratrské)

"Vy jste tedy nejel s paní Robinsonovou minulý týden ve vlaku do Scarborough?" zeptala se slečna Marplová pana Lloyda.

Nikdo mi to nevymluví: opomenu-li někdy při jarním sekání navléknout rukavice, gumáky a dlouhý rukáv, zezelenají mi záhy chodidla, dlaně, čelo, zkrátka každá část kůže, která se dostane do kontaktu s agresivním barvivem; při následném sprchování zezelená navíc i vana.

Když jsem ještě pracoval v novinách, rozdával jsem za gramatické a stylistické prohřešky pětistovkové pokuty. Hlavně za ruské genitivy a špatné plurály ve třetí osobě. A ještě ne moc často. Dnes by si šéfredaktoři měli v redakcích raději pořídit rovnou cely. A do té cely zavírat za slovo celý.