29.3.2024 | Svátek má Taťána


EVROPA: Obtíže volby

2.6.2009

Nadcházející volby do Evropského parlamentu budou určitou přípravou na řešení problémů, ve kterých se svět ocitne v nepříliš vzdálené době. Současná ekonomická krize není poslední těžkostí globalizovaného světa a ty nadcházející nebudou lehčí. Není třeba třást se už teď strachy z toho, co zákonitě přijde, ale měli bychom si být vědomi, že pokud s nimi budeme počítat, budeme částečně připraveni i na jejich řešení. Předcházející generace musely projít mnohem horším a složitějším vývojem a zaplatily strašlivou cenu za nedostatek předvídání.

Vzpomeňme si na laciný optimizmus „do švestek jsme doma“ na začátku první světové války i na šest let „bleskové války“ o dvacet let později. Nemám na mysli světové války, z toho svět (snad) už vyrostl, ale problémy dostupnosti ropy, které se v horizontu jedné generace (asi 30 let) s největší pravděpodobností objeví. Zatím jsou její největší zásoby bohužel v oblastech nestability a je malá naděje, že se to v dohledné době změní k lepšímu. Tyto státy, které žijí z ropy, Rusko i arabský svět, dělají velmi málo (spíš vůbec nic), aby byly připraveny na ztrátu příjmů, které jim teď plynou z jejího prodeje. Rusko, místo aby investovalo do rozvoje perspektivních technologií, které by mohly v budoucnu živit jeho obyvatele, vyvíjí stále modernější rakety, letadla a nadzvuková torpéda a bláhově se domnívá. že tak získá zpět ztracenou prestiž. Arabští šejkové sice nesází na zbraně, ale petrodolary asi také neinvestují nějak perspektivně, tak, aby jejich národům zajistily obživu v budoucnu.

Může však nastat i jiná možnost: USA a Evropa omezí spotřebu ropy. Buď se urychlí vývoj jaderné fůze, anebo se nastaví tolik větrných elektráren či elektráren s využitím přílivu a odlivu, že bude přebytek el. energie. Ta může být využita k výrobě vodíku nebo k dobíjení elektromobilů. Těžko říct, co převáží. Poražená kandidátka na viceprezidenta USA přece měla v programu plán na využití takových náhrad ropy, aby USA a jejich spojenci nemohli být vydíráni. I kdyby nic z toho nenastalo, tak cena ropy bude zdrojem nestability vždycky.

Toto všechno může mít za následek krizi ve státech produkujících dnes ropu a z ní možné komplikace pro ostatní svět. Tyto státy pak budou nepochybně požadovat pomoc a budou si ji vynucovat i hrozbami. Arabové zřejmě nebudou vojensky tak silní (i když, íránské rachejtle... kdo ví?), ale Rusko bude v takovém případě reálnou hrozbou. Na to by měla Evropa už teď myslet a snažit se o jednotné vystupování, aby mohla čelit případnému diferencovanému vydírání. I z tohoto pohledu se musíme dívat na EU i na Lisabonskou smlouvu.

Bude-li Evropa společenstvím, které spojuje pouze trh, bez nějakého zastřešení, bude velmi zranitelná. To neznamená, že si necháme předepisovat, jak se dělají tvarůžky nebo pálí slivovice. Jde přece o rozumný kompromis, který by usnadnil řešení budoucích nesnází. Nesmí být opomenuty zájmy malých zemí, na druhé straně je třeba chápat obavy největších států z možnému trucu jednomilionové země. Nemám strach z demokratického Německa, ale ošetření po vzoru Polska proti zneužití některých ustanovení několika nepoučitelnými vyhnanci nemůže být na škodu. Přehnaná snaha o suverenitu je však často slyšet od těch, kteří si nijak zvlášť nelámali hlavu, když nám ji pošlapávalo sto tisíc vojáků sovětské armády a teď označují za „cizí vojska“ i americkou rotu u radaru.

I na to bychom měli myslet při nadcházejících „evropských“ volbách. Rozhodování je vždycky těžké, pro někoho by byla jednodušší jednotná kandidátka Národní fronty. Volby jsou málokdy volbou mezi dobrým a špatným. Většinou se musíme rozhodovat mezi nedokonalým a ještě horším. Nejít k nim je však pohodlnost a řekl bych i zbabělost před odpovědností, kterou máme k našim dětem i vnukům.