28.3.2024 | Svátek má Soňa


EVROPA: O průniku civilizací úvaha rasistická

28.3.2018

Nechtěl bych dělat předčasné závěry, ale zdá se, že v těch uprchlických patáliích dochází k jakémusi odlivu. Už není tak snadné někam přijít bez dokladů (vícefunkční mobilní telefon ovšem nechybívá), požádat o azyl, o svém věku, původu atd. něco nalhat, on to beztak nikdo přezkoumávat nebude, jelikož by to bylo proti lidským právům a důstojnosti. V Německu už sama paní kancléřka Angela Merkel se vší rozhodností vyhlásila, že nekontrolovaný příval běženců jako v roce 2015 se nesmí opakovat (jako by to nebyla ona, kdo mu otevřel bránu dokořán); a v Rakousku… čtěme a žasněme: Žadatelé o azyl nebudou dostávat peníze… jejich vlastní budou zadrženy na úhradu nákladů… úřady budou kopírovat obsah jejich mobilních telefonů, aby ověřily identitu žadatele a vypovídá-li pravdivě… budou se muset starat o vlastní ubytování (tedy žádné úklidové a stravovací služby na účet daňových poplatníků)… bude zakázáno financování náboženských spolků z ciziny, islámské školky a školy budou v případě nedodržení závazných předpisů zavírány

A tak dále a podobně. Kdo by se odvážil ještě předloni vypustit do povětří něco takového, byl by promptně označen v lepším případě za populistu, v horším, ale nijak výjimečném za rasistu, ne-li za fašistu. Teď takovéhle řeči dokonce z kruhů vládních. V čem tkví příčina té změny? No, netřeba ji hledat dlouho: monopol na poskytování informací, spočívající ještě nepříliš dávno v rukou trojjediného bratrstva vrcholné politiky, sdělovacích prostředků a vlivných intelektuálních kruhů, pozbyl své moci. Kdo má zájem, může se pobrouzdat po internetu a najde informací habaděj, k tomu komentářů z toho či onoho úhlu pohledu a ovšem i pitomostí všeho druhu a cílené desinformace, ale ani to není úplně špatné; čtenář se tak učí kritičnosti, informace třídit a srovnávat, nemít hned všechno za bernou minci jen proto, že to stálo v novinách. Názor, jenž si takto vytvoří, bývá ovšem často, ne-li většinou v rozporu s názorem oficiálním, zastávaným jeho politiky a intelektuálními poučovateli. Vznikne-li na tom základě politická strana, vzavší si až doposud opomíjené téma za své, může to jít pěkně zčerstva s kopce s tradičními partajemi. Jakž se i děje: obě až donedávna bezkonkurenčně vůdčí německé strany, CDU paní Angely Merkel a sociálně demokratická páně Schulzova, utrpěly v posledních spolkových volbách loňského podzimu ztráty bezmála desíti procent hlasů ve prospěch strany AfD, učinivší běženecké téma hlavním bodem svého programu. A snadno by mohlo být ještě hůř pro zavedené partaje, ne bez příčiny se ani čert nebojí víc kříže než jejich šéfové nových voleb.

Co ze všeho vychází… ať se jim to líbí nebo ne, nechtějí-li se zmínění šéfové ocitnout na vedlejší koleji už neodvolatelně, musí přitvrdit v postoji k ústřednímu tématu tohoto času, jímž je uprchlická krize. V širším smyslu pak přemýšlet ne jak by svět měl správně vypadat, ale jaký je a proč je jaký je, ve věčném rozporu mezi ideálem a skutečností. S tím rozdílem, že vznešených ideálů si sám dovedu navymýšlet do hodiny tucet, zvlášť kdybych si k tomu nalil skleničku něčeho ostřejšího; poznat ale, zanalyzovat, do správných souvislostí zařadit skutečnosti, byť i nám před nosem probíhaly, to už tak honem nejde, v tom se každý analytik nadělá chyb jako máku, a ani v těch uprchlických zašmodrchanostech tomu není a nebude jinak.

Tudíž: prchají statisíce a brzy možná už miliony lidí z rozvrácených zemí Afriky a Blízkého východu – pak je ovšem třeba si položit otázku, co je rozvrátilo – do zatím ještě úživné Evropy. Někteří před válkou a diskriminací, většinou však prostě a jednoduše za lepším bydlem. Tomu se nelze divit, sám bych z takové Sýrie nebo Jemenu utekl. Jenže… snad i my smíme mít nějaký svůj vlastní zájem… kolik jich můžeme přijmout bez nebezpečí, že naše vlastní země ztratí svůj charakter? Po tisíciletí vyrůstající na jedné straně z učení Kristova, na druhé z dědictví antiky, na třetí z podmínek života selského, nuceného potýkat se s nepřízní středo- a severoevropského klimatu, i z mnoha dalších takových faktorů? To vše je třeba uvážit, aby se nakonec sami běženci neocitli v téže bryndě, z níž utíkali, a ne-li oni, jejich potomci v druhé a dalších generacích s pravděpodobností blízkou jistotě. Obzvláště jde-li o běžence vyznání islámského, o předurčení k vládě nad světem přesvědčeného, jinak ale destruktivního jako sotvakteré jiné.

Sny o lidstvu sedícím v téže lodi a plavícím se k týmž cílům, jsou asi už definitivně dosněny, iluze z dob, kdy obzor běžného človíčka nepřesahoval meze rodné obce. Kdysi, na úsvitu věků, byly zárodky jednotlivých civilizací od sebe odděleny pásmy moří a neprostupných pralesů; co je za nimi, o tom měli tehdejší lidé jen mlhavé, pakli vůbec nějaké ponětí. O nějaké to století později se civilizace k sobě přiblížily, někdy obchodem, jindy válečnými pranicemi, ale ještě se navzájem nemísily, ledaže některý hrdý dobyvatel přivekl s sebou domů houf otroků netuše, na jaké zloby a vzteky tak zadělává svým potomkům. Ale i pak ještě byl pohled na výrazně odlišnou tvář nevídanou vzácností, jak se sám pamatuji ze svého dětství. Krom kolotočů a houpaček neodmyslitelně náležíval k Matějské pouti stan, v němž bylo možno přihlížet zápasům; no, a jedním ze zápasníků bezpodmínečně musel být černý muž jménem Ali ben Abdul. Pravděpodobně nějaký chasník ze Žižkova, namazaný pro tu produkci na černo, ale to nám nevadilo, hlavní byla iluze. Doopravdický černoch! To už stálo za tu korunu vstupného.

Dnes se nacházíme v třetí fázi toho procesu, jíž je průnik. Nikoho už neohromí pohled na odlišně zbarvenou tvář, spíš je slýchat všelijaké žbrblání. Co by se mě týkalo, nenamítal bych ničeho proti průniku Vietnamců, Korejců a jiných národů a pronárodů, nadaných schopností drobné, vytrvalé práce při mzdě třeba i skrovničké, z níž svou neúnavnou šetřivostí dovedou vytvořit kapitál. Jen víc takových! S ostatnímni plemeny zemskými už je to všelijaké. Přijde-li přistěhovalec třeba i z nejčernější Afriky, živí se prací svých rukou a mozku, integruje se… to by asi byl přílišný požadavek, ale chová se řádně, nevyčnívá rušivě z domácí společnosti, je možno to s nám zkusit, třebaže s udílením azylů – natož pak občanství – je radno být opatrný. Obzvláštní odstup jest pak zachovávati u příchozích muslinské víry, jak ostatně už dotčeno. Není každý muslim terorista, ale skoro každý terorista je muslim, což není islamofobie, nýbrž zkušenost.

Stalo se příkazem naší doby nahlížet na veškeré národy, plemena a rasy této kulaté planety jako na sobě… ale kdepak rovné, to by bylo málo. Sobě navzájem stejné. Nelze sice přehlédnout, že se od sebe různí jinak zbarvenými nosy či jinak šišatýma očima, ve všem ostatním se ale od sebe neliší, jsouce všechny téže kvality, týchž schopností, téhož nadání pro všechno. To je, prosím pěkně, rasismus, když už se ten titul těší takové oblibě: obrázek předem vytvořený a pak bez ohledu na skutečnost kdekomu vnucovaný. Nechme hloupostí. Neměřme všechno a všechny naším západním, bělošským loktem; liší se od sebe plemena lidská znaky jak tělesnými, tak i psychickými, ať již hluboko do genetického fondu zapsanými, nebo z životních podmínek vzešlými. V současné situaci, kdy do našich zemí pronikají zástupy lidí velmi odlišného původu a tudíž i vlastností, si snad smíme dovolit určitou předběžnou selekci, neboť věru lze předpokládat jiné kvality dejme tomu u Vietnamce a jiné u příchozího z povodí Konga. A všechno ostatní je rasismus.

Hannover, 26. března 2018