V posledních týdnech jsme se stali svědky nadmíru zajímavého jevu. Po vlně nátlaku, který přišel od ministrů zahraničí Německa a Francie a požadoval, aby státy skupiny V4 se v rámci EU vzdaly prakticky všech svých klíčových institucí souvisejících s národní suverenitou, nastal podivuhodný obrat. V posledních týdnech to vypadá, jako by Angela Merkelová zařadila jakousi „zpátečku“. Samozřejmě, blíží se i její vlastní rozhodující volby a jak známo v tomto období dělají politici všechno pro to, aby se udrželi tam, kde právě jsou, a mohli i další několikaleté období konat to, co konali doposud. Podívejme se tedy ve zkratce na to, co se děje.

Když plán Merkelové a jejího vedení EU na tzv. užší integraci evropských národů, kterým reagovali na britský odchod a celkovou kritiku směřování EU, tvrdě narazil na odpor především Maďarska, Polska a Slovenska, nastal náhle nenápadný ústup. Bylo by ovšem pošetilé domnívat se, že Merkelová a spol. začali skutečně couvat. Jen změnili svoji taktiku. Když to neprošlo naráz, zvolili „salámovou metodu“. Nejvíce kritiky padalo na nechránění vnější hranice EU a na nedostatečnou vnitřní bezpečnost. Nastala tedy doba „papírových proklamací“. Nefunkční Frontex bude nahrazen novou evropskou mezinárodní pobřežní stráží o síle 1500 mužů. Vezmeme-li v úvahu tisíce kilometrů pobřeží jen kritické Itálie a Řecka, je hned zřejmé, o jak směšnou proklamaci jde. Bylo pouze třeba nějak uklidnit veřejné mínění. Muslimové jsou k nám pašováni v neztenčeném množství nerušeně dál, protože pobřežní stráž je stále jen na papíře. Ale i kdyby už náhodou fungovala, nemůže pašerákům muslimů 1500 mužů rozmístěných na šesti nebo sedmi tisících kilometrů příliš vadit.

Otázka samotné obrany Evropy má být vyřešena společnou evropskou armádou, samozřejmě s jednotným velením podléhajícím Bruselu. Značně utopistický projekt, který okamžitě probral ze spánku vrchní velitele všech národních armád, kteří přirozeně začali klást otázky. Komplikuje se to tak, že i kdyby k něčemu takovému mělo nakonec dojít, bude to trvat nejméně několik let. A muslimové budou všemi možnými cestami proudit do Evropy dál, dokud jich nebude kýmsi naplánovaných 80 milionů.

Zajímavé také je, že po zveřejnění tohoto projektu si předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker neodpustil poznamenat, že když už budeme mít společnou armádu, je samozřejmé, že musíme mít také společnou zahraniční politiku. Další proužek salámu. Pak už by zbývalo jen zrušení národních rezervních bank, povinná společná měna, jednotná přistěhovalecká politika včetně nadiktovaných kvót a měli by nás tam, kam nás chtěli původně dostat. A muslimové budou moci proudit do Evropy nerušeně dál.

O co tedy Angele Merkelové především jde? Její faktická samovláda nad kontinentem má být stvrzena demokratickou procedurou německých voleb. Nenapadá vás paralela s jinými konstruktéry „nové Evropy“? Pod tlakem přicházejících voleb se však začínají dít věci, že se téměř nestačíme divit. Ale všimněte si, že všechno zůstává stále jen na úrovni proklamací. Navzdory usilovné rétorice se ve skutečnosti neděje nic. Čas běží a absence rozhodného zásahu dává tušit, že se pravděpodobně nic dít nebude. Po volbách se na předvolební sliby, jak to bývá zvykem, zapomene a jistě se najde nějaký „humanitární důvod“, proč budou muslimové proudit do Evropy nerušeně dál.

Co nového se tedy na německé politické scéně tak náhle děje? Bavorský premiér a šéf CSU (Křesťansko-sociální unie) Horst Seehofer, koaliční partner CDU (Křesťansko-demokratické unie) Angely Merkelové, na nedávném sjezdu své strany na adresu muslimských imigrantů řekl: „K našim křesťanským hodnotám patří tolerance a respektování jiných náboženství a světových názorů. Požadujeme však respekt ke křesťanskému charakteru naší země a odmítáme falešnou toleranci, jež relativizuje hodnoty vyplývající z křesťanské, židovské a evropské tradice.“

Je to jednoznačné odmítnutí kulturního relativismu, jinak řečeno multikulturalismu, který však intenzívně hlásala celé dva roky, čili od počátku německé „vítací kampaně“, Seehoferova koaliční partnerka Merkelová.

A sama Merkelová? Na listopadové konferenci konzervativních poslanců v Neumünsteru na stejné téma pronesla: „Nejdůležitější věcí v nadcházejících měsících bude repatriace, repatriace a ještě jednou repatriace.“ Ze srdce bych přál našim sousedům, aby se tato slova co nejrychleji proměnila alespoň v nějaký náznak činů. Jenže, teče-li politikovi voda do bot a má-li skládat účty z výsledků správy své země, je ochoten naslibovat cokoli. Připomínám slavný Junckerův citát: Dostanete-li se do úzkých, nezbývá vám než lhát.

Vnucuje se otázka. Nenapadlo tohle všechno vůdce německých vládních stran trochu pozdě? V Německu přibylo jen za poslední dva roky minimálně milion a půl nových muslimských imigrantů, a značná část z nich se ke svým hostitelům nechová zrovna přátelsky. Jsou to tedy jen blízké volby, které přinášejí tuto změnu v rétorice politiků? Viděl jsem nedávno mapu Německa, na které byl každý uprchlický tábor označen červenou tečkou. Dohromady to vypadalo, jako by Německo zachvátila nějaká ošklivá choroba. Dosti hrůzné.

Je přirozeně jen na Němcích, koho si zvolí do vedení své země. Avšak zdá se, že si konečně uvědomují, že k zavedeným stranám mají alternativu, která svůj program nemění jen proto, že kritické volby jsou zrovna za dveřmi. Už v našem vlastním zájmu musím německým sousedům držet palce.

Nu, a máme zde ještě OSN. Smysl založení tohoto společenství národů spočíval v myšlence udržet po katastrofě 2. světové války do budoucna na naší planetě mír. Horko těžko se to dařilo v případě světových velmocí, ale OSN už nedokázala zabránit menším a omezeným válečným konfliktům. Nyní však dochází na půdě OSN k nenápadné, zato však mnohem významnější změně. Podobně, jak dokázali neomarxisté infiltrovat vedení a struktury EU, dokázali proniknout i do řídícího aparátu OSN. Stačilo jen několik desítek let soustředěné snahy.

Abych to zkrátil. Nově nastupující generální tajemník OSN, bývalý šéf portugalské Socialistické strany António Guterres, v poselství k lisabonskému summitu „Evropská vize“ velkohubě prohlašuje, že emigrace do Evropy je nezastavitelná a že musíme být přinuceni podílet se na břemenu emigrace. Co to znamená? Podpora z větší části nelegální imigrace je zjevnou agresí vůči národům, které si ji nepřejí. A organizace, která je zde od toho, aby agresím zabránila, nás chce nutit tuto agresi přijmout? Dále Guterres nabádá politiky, aby ignorovali, zvláště před volbami, převažující názor veřejného mínění. Znamená to, že po nich žádá, aby ignorovali zásadní principy demokracie a raději se uchýlili k diktatuře? A toto slyšíme proneseno ve vší vážnosti z místa nastupujícího šéfa OSN? Vyplývá z toho, že v tomto mezinárodním orgánu je na první pohled něco velmi shnilého, protože OSN začíná zrazovat své vlastní principy. Ptám se vás, potřebujeme vůbec takovouto OSN?

O co se tedy hraje? Hraje se nejen o každé příští volby, ale také o samotnou demokracii. Nehraje se o nic menšího, než o udržení naší euroatlantické křesťansko-židovské civilizace na této planetě.

Oni hrají tak, aby se současné vládnoucí struktury, které jim tolik vyhovují, udržely i nadále u moci. Vládnoucí struktury, které krok za krokem ustupují tlaku a požadavkům tzv. levicových liberálů, kteří nejsou ve skutečnosti nikým jiným než další vlnou utopických marxistů. Tito, řekněme, neomarxisté budou zřejmě donekonečna hledat cesty, jak uskutečnit svůj sen o nové, údajně spravedlivější společnosti. Je však mezi námi stále ještě dost těch, kteří na vlastní kůži zažili, kam všechny takové snahy v minulosti vedly. Proto na to pamatujme při jakýchkoli příštích volbách, nechceme-li volit naposledy.

A nezapomeňme, že tito lidé udělají vše, aby jejich zrůdný postmarxistický projekt islamizace Evropy a vytvoření „nového kávového Evropana“ mohl dál a nerušeně pokračovat. A také bychom neměli zapomenout, že ať se „liberální“ establishment přetvařuje jakkoli, islamizace Evropy zůstane ještě dlouho hlavním tématem všech evropských voleb.