Konkurenceschopné bezuhlíkové hospodářství EU!

Už jsme se v Evropské unii zavázali ke spoustě "chvályhodných" věcí. Namátkou mohu uvést to, že do roku 2020 zvýšíme podíl biopaliv na 10 %, nebo to, že do stejného data omezíme emise CO2 o 20 %. To, ale evropským elitám nestačí a dnes prosadily nový komplexní závazek týkající se roku 2050. Co na tom, že je to až za 38 let a že nikdo neví, jak bude v té době svět vypadat a jaké budou k dispozici technologie. Evropský parlament, respektive jeho většina to ví už dnes a hodlá to prosadit silou evropského práva - budeme směřovat ke "konkurenceschopnému bezuhlíkovému hospodářství".

Ještě před několika lety bylo cílem EU stát se "nejvíce konkurenceschopným hospodářstvím" na světě a prostředkem k tomu měla být Lisabonská strategie a nyní Strategie 2020. Cesta k tomuto cíli se měla ubírat přes rozvoj "sociálně ekologické tržní ekonomiky". Jak to dopadlo s cíli pro rok 2010, si ještě všichni pamatujeme. EU je nyní již čtvrtým rokem v hospodářské krizi a pozici nejvíce konkurenceschopného hospodářství nejen nedosáhla, ale stále více se ve světovém srovnání propadá. To ale nebrání v tom, aby se vyhlašovaly a přijímaly další a další nové závazky.

Pojďme se podívat, co nám tedy přináší nový termín "konkurenceschopné bezuhlíkové hospodářství EU". Každý, kdo se někdy učil alespoň základy logiky, si musí říci, že je to contradictio in adjectio neboli protimluv. Je to termín plně srovnatelný s termínem "pravdomluvný lhář". Dosud totiž na světě žádné konkurenceschopné hospodářství bez uhlíku neexistuje, protože spalování ropy a uhlí je stále základem pro produkci energie. Tomu ale chce učinit EU konec a od těchto zdrojů se hodlá úplně odříznout. Zatím všichni chápou, že udělat to ze dne na den, není možné, protože by to znamenalo úplný kolaps evropského hospodářství. Proto se mluví o horizontu roku 2050, kdy má být tato bájná "bezuhlíková ekonomika" již plně funkční.

Pokud si kladete otázku, proč se to vlastně celé má dělat, tak odpověď je jednoduchá. Budeme tím bojovat s globálním oteplováním. Snižováním emisí se údajně odstraní skleníkový efekt. Ale to platí jen za předpokladu, že emise se sníží celosvětově, což není reálné, jelikož Čína, USA, Rusko a další státy takové kroky odmítají. EU se tak opět ocitne v pozici světlonoše pokroku, který bude podkopávat vlastní hospodářství nucenou podporou tzv. obnovitelných zdrojů energie, ale fakticky tím žádného omezení emisí nedosáhne. Přesto to ale hodlá činit, a to zcela bez ohledu na reálné dopady těchto kroků na domácnosti a firmy v EU.

Dopady podpory tzv. obnovitelných zdrojů na domácnosti a firmy činí již nyní značné částky, což si může každý ověřit na své faktuře za elektřinu. A tato podpora se má ještě akcelerovat, což zvýší již nyní vysoké ceny energie. Dopady na životní úroveň budou dramatické a rovněž dopady do hospodářství lze předpokládat podobné. Velká část firem se z EU úplně stáhne a část jich v důsledku vysokých cen energie zkrachuje. Jaký to bude mít dopad na zaměstnanost, si každý domyslí sám.

Bezuhlíkové hospodářství není mým cílem a svým hlasem jsem tuto "cestu do pekel" nepodpořil.

Více na www.fajmon.eu

Autor je historik a politik, poslanec Evropského parlamentu za ODS

Převzato z Fajmon.blog.idnes.cz se souhlasem autora