24.8.2016 | Svátek má Bartoloměj






EVROPA: Nežít se lží

9.4.2014

Kdysi se samizdatem šířila brožurka Alexandra Solženicyna Nežít se lží. Apeloval na občany v komunistických režimech, aby se nepodíleli na propagandistických lžích. A pokud mají strach, tak aby alespoň mlčeli.

Netušili jsme, že po čtyřiceti letech budeme znovu bojovat proti propagandě. Na nepravdivých základech nelze vybudovat silnou, stabilní a svobodnou instituci. Nyní šíří propagandu Evropská unie.

Často se tvrdí, že evropská integrace zabránila válečným konfliktům v Evropě v období od konce druhé války do pádu východního bloku. Neexistuje pro to ani jediný důkaz. V období studené války byly jakékoli vojenské konflikty nemyslitelné bez vědomí a souhlasu obou velmocí. Válka v Evropě nebyla, protože byla studená válka. Společenství uhlí a oceli, ES ani EU nikdy neměly kapacitu jakékoli válce zabránit a nikdy nic podobného neudělaly. Zato se dá docela snadno prokázat, že ES přispěla notnou měrou k rozpoutání války v bývalé Jugoslávii.

Často se také uvádí, že základními pilíři evropské integrace jsou čtyři svobody - volný pohyb kapitálu, pracovních sil, zboží a služeb. Na první pohled to vypadá, jako sympatické svobody. Jenže buďme upřímní, obyčejnému člověku nic nepřinášejí. Mají snad Evropané potíže s volným pohybem kapitálu? Za prvé drtivá většina žádný kapitál nemá. Za druhé, největší potíže při volném pohybu působí euroregulace. Za třetí, když se podaří je překonat, může kdokoli investovat svůj kapitál nejen všude v Evropě, ale dokonce kdekoli na světě a zásluhy na tom nemá Brusel, ale Světová obchodní organizace (WTO). Volný pohyb pracovních sil také není příliš nápadný. Nevidíme zástupy Portugalců hrnoucí se za prací do Finska, zato vidíme stovky firem, které se stěhují za levnější pracovní silou. Dokonce nejraději mimo území Evropské unie. Volný pohyb služeb a zboží se koná, ale jen na takzvaném vnitřním trhu. Navenek je Unie ke škodě nás všech dost uzavřená. Obchodujeme si mezi sebou a neuvědomujeme si, že zbytek světa má také volný obchod, bez euronesmyslných regulací a často za mnohem výhodnější ceny. Kdyby si evropský myslitel objednal knihu z USA, zaplatil by za ni v důsledku politiky EU na rozdíl od přemýšlivého Pákistánce clo větší, než je cena knihy. Proto raději čte jen evropské knihy. A tak se Evropa uzavírá do sebe a v mnoha oblastech zaostává za zbytkem světa.

Nesmyslné regulace dusí evropskou ekonomiku. Regulace škrtí sprchy, cukrovary, žárovky, záchody, pisoáry a vlastně i občany. Pokřivený systém energetických daní vytváří naprosto odlišné investiční prostředí, než jaké má celosvětová ekonomika. Zatímco jinde se již z krize vymanili, Evropa dál stagnuje. Unifikace nahradila to nejlepší z evropských dějin – pluralitu. Náklady na unifikaci převyšují očekávané výnosy. Unifikovaná Evropa je nesmírně zranitelná. Je jen otázkou času, kdy toho někdo využije.

Podobné je to i s volným cestováním. Platíme za něj ztrátou soukromí a svobody. Bylo-li ve svobodných zemích po válce nemyslitelné, aby stát porušoval listovní tajemství, nyní se veškerá naše komunikace po dobu několika let uchovává a veřejná moc ji má nekontrolovatelně k dispozici.

Obvykle, třeba při vstupu nových zemí, Evropská unie klade důraz na lidové hlasování. Když se však někde lidové hlasování odchýlí od ideologicky určených výsledků, najednou vůle lidí nemá žádnou hodnotu. Klidně se referendum opakuje, aby bylo selhání dotyčného národa napraveno. Přitom se na toleruje, že na podporu ideologicky žádoucí odpovědi ovlivňují veřejné mínění jak vlády, tak i Unie, masivní někdy dokonce i placenou kampaní, jindy nátlakem. Bylo tomu tak i u nás při hlasování o vstupu. Zkuste se zeptat ve Švýcarku, zda je legitimní, když se má zjistit vůle většiny, aby vláda ovlivňovala veřejné mínění kampaní, a zda se smí referendum okamžitě opakovat. Když se ale konalo lidové hlasování na Krymu, najednou vůli většiny nevyjadřuje a ovlivňování je na závadu. Vlastně vůbec nejde o mínění většiny, jde o to, aby výsledky hlasování odpovídaly propagandistickým cílům.

S bodrou ironií si zastánci stávajícího pojetí integrace verbálně pohrávají s takzvaným demokratickým deficitem. Přiznávají, že cosi takového existuje, ale považují to za dětskou nemoc. Stejným způsobem zamlouval demokratický deficit v Rusku i Lenin a na rozdíl od našich Hujerů o tom napsal knihu. V devadesátých letech, když se Unie rozšiřovala, se žertovalo, že kdyby chtěla Evropská unie vstoupit sama do sebe, nebyla by přijata, protože nesplňuje ani základní demokratické požadavky. Ruku na srdce, nejedná se o nějaký drobný nešvar, který sám od sebe pomine. Není to tak, že se jaksi nepovedlo uskutečnit původně skvělé ideály. Když si přečteme původní texty Jeana Monneta, který má asi největší autorský podíl na stávající podobě Unie, dozvíme se, že to byl záměr. Kdyby se jednalo jen o jakési zaškobrtnutí, bylo dost času vše napravit za uplynulé desítky let budování unifikované společnosti. Ale je to záměr a úmysl. V praxi se projevuje v tom, že vůbec nezáleží na tom, jak dopadnou volby do Evropského parlamentu. Bruselská mašinerie jede dál. Evropský občan na ni nemá ani sebemenší vliv. V demokracii je možné pokojnými prostředky nahradit jednu vládu jinou, jednu koncepci nějakou alternativou. V EU to však nejde. Stávající model nejde vylepšit do nějaké demokratické podoby. Proto myšlenkové střetávání není založeno na soupeření koalice a opozice, která by to dělala nějak jinak, lépe. Jediné, o co má smysl usilovat, je deregulace, odstranění euronesmyslů a včasné vytvoření alternativní podoby evropské spolupráce.

Po desetiletí se také říkalo, že smyslem integrace je omezit expanzivní a mocenské choutky velkých států, zejména Německa a Francie. Malé a střední státy měly mít sílu společně přehlasovat velké státy. V dřívějších smluvních dokumentech to tak alespoň teoreticky bylo. Lisabonská smlouva však změnila hlasovací poměry právě ve prospěch těchto dvou zemí. Od Lisabonské smlouvy se stala Unie nástrojem velkých států k prosazení jejich zájmů vůči ostatním. Politikové evropských mocností dávají ostentativně najevo, že jejich neformální dohoda má přednost před unijními strukturami. Navzdory údajnému právu i malých států sedět u stolu, kde se rozhoduje, jsou všichni postaveni před rozhodnutí, které bylo o den či dva učiněno u zcela jiného stolu. Trefně to vyjádřil jeden francouzský prezident: Češi promeškali příležitost mlčet.

President Masaryk říkal, že se státy udržují těmi ideály, na kterých byly založeny. Byly-li původní ideály nedemokratické, nedá se na nich stavět. Nepodaří se je nahradit slibováním všeobecného blahobytu. Dobré bydlo není politický program. Ve jménu plného břicha se těžko vyzývá nesobeckému nasazení. Není divu, že Británie chystá referendum o vystoupení. Ztráta věrohodnosti a skutečné pluralitní demokratické autority je totiž největším bezpečnostním rizikem celého světa.

Proto stojíme tváří v tvář morální povinnosti – nepodílet se na šíření nepravd a propagandy. Je-li to možné, uvádět je na pravou míru, nebo alespoň mlčet.

Převzato z Payne.blog.idnes.cz se souhlasem autora



Diskuse


J. Gutvirth
18:59
9.4.2014

J. Vydra
19:10
9.4.2014

P. Han
20:39
9.4.2014

J. Jurax
22:21
9.4.2014

J. Jurax
22:21
9.4.2014

P. Vítek
22:56
9.4.2014

Š. Hašek
18:19
9.4.2014

J. Kanioková
17:15
9.4.2014

P. Gabriel st.
16:17
9.4.2014

M. Pechr
...
16:50
9.4.2014

M. Prokop
17:28
9.4.2014

J. Jurax
22:28
9.4.2014

P. Vítek
16:14
9.4.2014

P. Gabriel st.
16:19
9.4.2014

P. Vítek
16:24
9.4.2014

J. Jurax
22:30
9.4.2014

M. Pechr
16:57
9.4.2014

P. Vítek
22:55
9.4.2014

M. Pechr
23:04
9.4.2014

M. Prokop
15:49
9.4.2014

J. Boleslav
13:11
9.4.2014

H. Gene
15:15
9.4.2014

J. Boleslav
15:32
9.4.2014

P. Vítek
15:59
9.4.2014

J. Vyhnalík
19:45
9.4.2014

V. Vaclavik
9:40
10.4.2014

J. Vyhnalík
13:31
10.4.2014

P. Vítek
15:24
9.4.2014

J. Boleslav
15:30
9.4.2014

P. Vítek
16:22
9.4.2014

M. Pechr
...
17:02
9.4.2014

J. Jurax
22:36
9.4.2014

M. Prokop
15:43
9.4.2014

J. Boleslav
19:30
9.4.2014

P. Vítek
15:55
9.4.2014

J. Kanioková
23:12
9.4.2014

B. Hejda
12:31
9.4.2014

K. Frauknecht
???
12:53
9.4.2014

V. Hák
13:03
9.4.2014

K. Frauknecht
13:24
9.4.2014

B. Hejda
15:01
9.4.2014

V. Hák
15:11
9.4.2014

M. Prokop
15:53
9.4.2014

V. Hák
16:00
9.4.2014

J. Jurax
22:53
9.4.2014

P. Vítek
16:26
9.4.2014

J. Jurax
22:55
9.4.2014

V. Venc
13:31
9.4.2014

V. Hák
13:54
9.4.2014

K. Frauknecht
14:01
9.4.2014

M. Prokop
15:55
9.4.2014

P. Vítek
15:26
9.4.2014

V. Hák
19:58
9.4.2014

V. Vaclavik
13:53
9.4.2014

V. Hák
11:56
9.4.2014

M. Vondráček
12:00
9.4.2014

V. Hák
12:39
9.4.2014

P. Vítek
15:21
9.4.2014

P. Brodský
11:19
9.4.2014

J. Skála
11:45
9.4.2014

K. Loucký
11:10
9.4.2014

J. Kuka
13:42
9.4.2014

J. Vyhnalík
19:36
9.4.2014

J. Berger
10:57
9.4.2014

J. Boleslav
15:34
9.4.2014

J. Berger
10:47
9.4.2014

V. Vaclavik
10:05
9.4.2014

K. Janyška
10:07
9.4.2014

V. Vaclavik
12:52
9.4.2014

V. Venc
10:26
9.4.2014

B. Hejda
12:45
9.4.2014

V. Vaclavik
13:39
9.4.2014

P. Maleček
9:39
9.4.2014

K. Janyška
10:08
9.4.2014

Z. Bartoňová 288
9:07
9.4.2014

J. Ráž
11:23
9.4.2014

Z. Bartoňová 288
12:22
9.4.2014

Z. Bartoňová 288
12:24
9.4.2014

J. Boleslav
13:14
9.4.2014

J. Vyhnalík
19:10
9.4.2014

B. Hejda
12:38
9.4.2014

počet příspěvků: 109, poslední 10.4.2014 01:31









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.