18.4.2024 | Svátek má Valérie


EVROPA: Nesmiřme se s barbarskou budoucností

28.3.2018

Paříž, sobota, 24. března 2018. Otvírám raník Le Figaro a titulek na úvodní stránce stačí, abych pochopil, že islamisté zase zabíjeli. Uvnitř článku se dozvídám, že terorista byl (snad) jen jeden, zato oběti jsou tři, další dva lidé bojují se smrtí. Pod čarou fejetonista Vincent Trémolet de Villers obviňuje francouzské experty práva, že jsou ochotni opakující se vzorec islámských vrahů – „vypátrán policií, odsouzen, sledován, radikalizován, neuhlídán“ – přijmout jako normální jev, se kterým je nutno se smířit.

„Zatímco člověk se zdravým rozumem si říká, že této noční můře by bylo bývalo možné zabránit, experti [PRÁVA] spěchají, aby nám připomněli, že si musíme zvyknout.“ Ochrana soukromí občanů, zakotvená v naší legislativě, tvrdší postup proti zločincům znemožňuje. „Takže se vraťme ke stávce železničářů a sexistickým útokům, novému to prioritnímu tématu pro policisty... a zapomeňme,“ píše se smutnou ironií Trémolet.

Škála politické korektnosti

Zmínka o sexistických útocích mě nadzvedla ze židle. Ne že bych s panem Trémoletem nesouhlasil, právě naopak! Shodou okolností jsem však nedávno diskutoval s mladou Francouzkou Yvonne, která bydlí na pařížském předměstí Montreuil, kde převládají arabští muslimové. Z jejich strany musí Yvonne podle vlastních slov každodenně čelit slovnímu až dotykovému obtěžování. Zeptal jsem se jí, proč se nepřihlásí do novin jako #MeToo. „Zbláznil ses?“ zasmála se sarkasticky. „Kdybych řekla, že mě obtěžoval arabský muslim, začnou mě vyslýchat, zda se mi legitimoval a jaký mám důkaz, že byl muslim. A obviní mě z rasismu. Stěžovat si na bílé kolegy v práci nebo učitele ve škole, to můžeš. Stěžovat si na arabského muslima ne.“ Já hlupák, zapomněl jsem, že v hodnotové škále provinění proti politické korektnosti je rasismus sexismu nadřazený.

A co bych dnes rád z Paříže Čechům a Češkám vzkázal? Za prvé, doporučuji bojovníkům za práva žen i altruistům, kteří se vysmívají těm, co mají strach z islámu, aby si udělali výlet do Montreuil. Z centra Paříže jste tam metrem za čtvrt hodiny.

Za druhé: uvědomte si, že kterýkoliv z těch snědých pánů s islámským plnovousem, které tam uvidíte, může kdykoliv nasednout na letadlo a za hodinu dvacet minut přistát v Praze. A bude to moci udělat, i když znovu zavedeme pasové kontroly, pánové Zemane a Okamuro. To se Schengenem ani Evropskou unií nesouvisí. Jestli někdo rád osahává bílé dívky, to ve francouzském pase nestojí.

A za třetí bych rád vzkázal voličům „demokratického bloku“ (ke kterým patřím): přestaňte už konečně říkat, že se nás problém islamizace Evropy netýká. Samozřejmě že týká. Kdybyste tuto skutečnost tak zarputile nepopírali, strach z muslimů by se nebyl stal volebním tématem a dnes jsme mohli mít jinou vládu a jiného prezidenta.

Vincent Trémolet de Villers svůj fejeton na první stránce Figara uzavírá takto: „Islámský terorismus není přírodní katastrofa. Je to politický a náboženský fenomén se známými příčinami. Nevydat se proti němu do boje znamená smířit se s barbarskou budoucností civilizované země.“ To neplatí jen pro Francii, ale pro celou Evropu, jejíž jsme součástí.

Autor je vysokoškolský profesor, působí na Université Paris Diderot a Masarykově univerzitě v Brně

LN, 26.3.2018