26.6.2016 | Svátek má Adriana






EVROPA: Neslavné výročí

2.5.2014

Letošní desetileté výročí vstupu postkomunistických států do Evropské unie (z kulturního hlediska západních) je příležitostí k zamyšlení nad tímto gigantickým projektem politického sjednocení evropských národů a snad i možností vyvrátit alespoň některé bludy. Dnes je zřejmé, že tu proti sobě stojí v celé Evropě dva nesmiřitelné tábory a v ostré potyčce mezi nimi je obětí především zdravý rozum. Na eurofilní straně stojí téměř všichni politici všech vládních stran a mocná mašinerie Unie (Komise, europarlament, Evropský soudní dvůr) a několik tisíc nevládních organizací, projektů, včetně mnoha iniciativ státních univerzit, které Unie finančně podporuje. Na straně druhé, s výjimkou některých liberálů, stojí malé, různorodé okrajové strany často levicových nebo nacionálně pravicových radikálů, jedna umírněná euroskeptická strana anglických konzervatistů a vůči Unii značně kritická britská média i stále větší pochybnosti občanů evropských zemí o smyslu budování jednotného státu.

Po velkých dějinných katastrofách, a takovou byla první světová válka, ve které Francie vykrvácela, hledají lidé a tím i demokratičtí politici často opačná, neméně iracionální řešení. Poválečný pacifismus a appeasement umožnil Hitlerovu agresi, versaillské mírové dohody vyvolaly v postiženém Maďarsku a Rakousku iredentu, demokracie byla na ústupu a idealistické panevropské představy dvacátých let se po další katastrofální válce začaly prosazovat. Politici si uvědomili, že ponižování Německa je nebezpečné, a místo staré doktriny rovnováhy sil v Evropě se pokusili teď už více než ochotné západní Německo včlenit do projektu integrace. Takovou představu posílila studená válka, čili americký nátlak, který Marshallovu pomoc podmínil založením Evropského společenství uhlí a oceli (1952). Spojené státy evropské v Churchillově a americké rétorice měly být obranným valem proti komunismu. Bipolární nukleární pat (nikoli Unie, jak se sama chlubí) zajistil mír v Evropě a dlužno dodat, že po tak strašlivé válečné katastrofě a po ztrátě velmocenské imperiální ambice zdevastovaného Německa by byl francouzsko-německý mír zajištěn jistě i bez Unie, ostatně představa nějaké války mezi západními státy by byla tehdy stejně jako dnes zcela absurdní.

Liberální etapa společného trhu evropského společenství měla ohromný ekonomický úspěch a ten vyvolal v život jak demokratizaci autoritářských režimů (Španělsko, Portugalsko, Řecko), tak i snahu téměř všech západních zemí v Evropě, aby se k hospodářskému společenství připojily, což se postupně stalo. Bezprecedentní poválečný růst životní úrovně přesvědčil (a vlastně i zmátl) občany, že je nastoupená cesta správná. Snad by i mohla být, kdyby vítězil pomalý přízemní pragmatismus.

Maastrichtská smlouva (1992) však všechno změnila, zahájila radikální obrat - antiliberální změnu. Společenství bylo přetvořeno na Unii, čili na vytváření nadřazeného byrokratické aparátu, který oslabuje členské státy a regulacemi glajchšaltuje a trvale (zvláště dotacemi) poškozuje hospodářský život. Hlavním rysem evropských institucí se totiž stala netolerantní praxe francouzského centralismu a naplno se teď už projevuje marně ukrývaný odklon od demokracie, bagatelizovaný výrazem deficit.

Po sjednocení Německa a vstupu další desítky chudých postkomunistických zemí do Unie vznikl německý blok a geopolitická rovnováha mezi Francií a Německem byla porušena (2004). "Noví členové by měly využít svého práva mlčet," jak se kdysi spíš trpce než ironicky vyjádřil francouzský prezident. Krize jednotné měny kontinent rozdělila a hegemonii Německa značně posílila. Pro hospodářsky slabší jih byla společná měna nadhodnocená a pro bohaté země severu naopak podhodnocená. A tento stav hluboké nerovnosti trvá a je politicky neřešitelný. Na stranu předluženého kolabujícího jihu s devastující nezaměstnaností (24 – 26 %) se dnes pomalu naklání Francie, která jako bývalý unijní vůdce ztratila svou pozici i prestiž. Dnes už předhonila v euroskepsi i Británii a její politická krize vynesla do popředí nejsilnější ze všech antiunijních stran - Národní frontu Marine Le Pen (17 %). Založení krizové společné měny bez fiskální podpory nakonec vyvolalo nový antiunijní "nacionalismus" (neplést s tím starým) a k ekonomické krizi se přidružila krize politická. Jen prosperita původního hospodářského společenství a obavy ze sovětské agrese totiž politikům umožnily budovat (pro ně tak výhodnou) nadnárodní moc. Nyní se stává Unie v očích Evropanů synonymem nevolené a neodvolatelné byrokracie, politickou sinekurou a brzdou hospodářského růstu a k tomu navíc z principu otevřenou nepřizpůsobivým negramotným přistěhovalcům. Heslo anti-imigrace se stalo hlavním tématem letošních eurovoleb. A ačkoli stále ještě mnozí federalisté křičí "více Evropy", původní představa rozpuštění národních států už definitivně vzala za své.

Jednota evropských politiků zatím ale narušena není a jejich střet s realitou politické řešení (federální rozpočet) nemá. Nevíme, jestli dlouhodobá stagnace po čase přece jen přinese zásadní reformu podle představ Angličanů a Holanďanů anebo se Unie rozpadne. Ale protože lze snadno strašit Ruskem i rozvratem, čeká nás zřejmě jen pomalý a postupný úpadek.

Paradoxní je totiž situace Německa, které jediné by mohlo Unii zachránit a integraci dovést do konce. Její politici (z historických příčin) to také ještě donedávna nejhlasitěji v Evropě proklamovali. Jenomže integrace znamená celoevropskou nebo alespoň eurozonní fiskální a hospodářskou rozpočtovou politiku (a ne nějaké ochranné valy nebo bankovní unii) a jsou to němečtí voliči, kteří odmítají vzít na sebe solidární závazky a kteří považují své podhodnocené euro za velkou obchodní výhodu. Představa, že by svůj finanzamt odevzdali do rukou představitelů chudých čí zadlužených zemí, kteří by v Unii většinově rozhodovali, pro ně hraničí s naprostým šílenstvím. Proto jejich politici, ústavní soud i centrální banka hrají dvojí hru a vytvářejí složité myšlenkové konstrukce, jakési zdání, že cesta k absolutnu pokračuje.

Znovu a znovu se potvrzuje, co kritici evropského projektu věděli od počátku. Evropa je civilizační matkou svobodných národů a jednotný lid nelze byrokraticky vytvořit. Impéria vznikají jedině násilím.

Týždeň, 28. dubna 2014



Diskuse


P. Rajman
21:51
2.5.2014

M. Prokop
21:59
2.5.2014

P. Rajman
23:24
2.5.2014

J. Svoboda
12:32
3.5.2014

P. Vítek
20:22
2.5.2014

V. Vlach
20:25
2.5.2014

P. Vítek
21:57
2.5.2014

M. Prokop
22:00
2.5.2014

V. Vlach
23:19
2.5.2014

L. Max
22:01
2.5.2014

P. Vítek
22:09
2.5.2014

L. Max
22:23
2.5.2014

J. Svoboda
12:39
3.5.2014

J. Jurax
19:53
2.5.2014

P. Rada
20:25
2.5.2014

J. Jurax
21:08
2.5.2014

P. Mach
21:45
2.5.2014

M. Prokop
22:02
2.5.2014

L. Max
18:56
2.5.2014

J. Jurax
19:46
2.5.2014

P. Rada
20:29
2.5.2014

J. Jurax
21:10
2.5.2014

M. Prokop
22:04
2.5.2014

J. Kanioková
19:52
2.5.2014

L. Max
20:02
2.5.2014

V. Vlach
20:28
2.5.2014

J. Svoboda
21:09
2.5.2014

P. Vítek
22:07
2.5.2014

J. Svoboda
20:01
2.5.2014

L. Max
20:08
2.5.2014

J. Svoboda
20:30
2.5.2014

L. Max
22:19
2.5.2014

J. Svoboda
11:40
3.5.2014

J. Svoboda
11:55
3.5.2014

L. Max
18:16
2.5.2014

P. Vítek
19:54
2.5.2014

L. Max
20:06
2.5.2014

J. Svoboda
20:49
2.5.2014

L. Max
22:11
2.5.2014

L. Max
18:06
2.5.2014

J. Svoboda
20:24
2.5.2014

L. Max
22:15
2.5.2014

J. Svoboda
11:31
3.5.2014

L. Max
17:01
2.5.2014

P. Novák
18:25
2.5.2014

L. Max
18:47
2.5.2014

P. Novák
7:47
3.5.2014

P. Vítek
19:48
2.5.2014

J. Svoboda
21:18
2.5.2014

L. David
14:13
2.5.2014

J. Svoboda
21:13
2.5.2014

J. Svoboda
20:42
2.5.2014

D. Švik
Ano
13:52
2.5.2014

J. Mrázek
13:30
2.5.2014

L. Max
13:38
2.5.2014

J. Svoboda
20:54
2.5.2014

J. Kanioková
13:59
2.5.2014

J. Kanioková
14:20
2.5.2014

L. Max
16:41
2.5.2014

P. Rada
13:24
2.5.2014

M. Prokop
14:53
2.5.2014

P. Rada
15:39
2.5.2014

M. Prokop
16:11
2.5.2014

V. Vlach
17:24
2.5.2014

J. Svoboda
21:30
2.5.2014

L. Max
13:08
2.5.2014

V. Mlich
15:06
2.5.2014

L. Max
16:33
2.5.2014

V. Vlach
17:26
2.5.2014

L. Max
17:54
2.5.2014

L. David
10:56
3.5.2014

L. Max
12:58
2.5.2014

M. Prokop
14:55
2.5.2014

L. Max
16:36
2.5.2014

V. Vlach
17:28
2.5.2014

L. Max
17:56
2.5.2014

J. Gutvirth
12:43
2.5.2014

V. Vaclavik
11:29
2.5.2014

M. Prokop
9:03
2.5.2014

V. Podracký
20:59
2.5.2014

počet příspěvků: 114, poslední 3.5.2014 12:39









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.