Evropa slaví padesát let od podpisu Římských smluv. Mnozí se v té souvislosti ptají, jaký nový obsah dát evropské integraci, jaké nové cíle před ni postavit, jaké nové poselství sdělit občanům. Myslím, že nic takového nepotřebujeme. Držme se hodnot, na kterých původní společenství vzniklo: míru, bezpečí, prosperity, svobody.

Už náš první prezident Masaryk říkal, že státy se udržují těmi ideály, na kterých vznikly. Původní cíle evropské integrace jsou natolik silné, natolik nosné, natolik univerzální, že přetrvaly padesát let a klidně vydrží i další staletí. Vše, co k nim může být (uměle) přidáno, bude slabší, méně inspirující, hůře obecně sdílené.

Původní evropské cíle obsahují základní hodnoty, bez nichž lidský život ztrácí zásadním způsobem kvalitu. To, že dnes tyto cíle považujeme za samozřejmost, by nás rozhodně nemělo vést k tomu, abychom zapomínali, které kameny tvoří skutečné základy evropské integrace: mírová spolupráce bývalých nepřátel a zdůraznění role volného trhu jako nejúčinnějšího nástroje všeobecné prosperity.

Ani jedna ze základních hodnot nebyla po druhé světové válce samozřejmá. Důvěra mezi národy Evropy byla silně otřesena. Volný trh měl tvrdé odpůrce jak v nastupujícím socialismu, tak v přetrvávajícím merkantilistickém protekcionismu. Přesto otcové zakladatelé dokázali dát Evropskému společenství dynamiku, která přetrvává dodnes. Uspěli navzdory špatným historickým zkušenostem, navzdory konfrontaci s ideologickou mašinerií impéria zla.

Tento úspěch navzdory osudu je oním zásadním poselstvím, které bychom měli sdělit občanům mírové a prosperující Evropy. Cokoli dalšího je malichernou snahou prosadit své aktuální politické cíle na pozadí historického úspěchu. Zmínky o globálním oteplování, o reformě institucí, o sociálních právech třetí generace – a potenciálně o x dalších věcech – pouze rozmělňují ducha evropské integrace a zbytečně vnášejí mezi členské země EU rozkol.

Samozřejmě, každý by rád do oslavy těch padesáti let přidal něco svého, něco, co on sám pokládá právě teď za důležité. Ale to připomíná snahu pejska s kočičkou upéct dort z co největšího množství ingrediencí. Držme se raději toho, co se osvědčilo a co nás spojuje, než abychom se vydali cestou experimentů, u nichž je dopředu zřejmé, že nás budou pouze rozdělovat.

Mír, bezpečí, prosperita, svoboda. To nejsou malé cíle – a zároveň jde o cíle, které nejsou nikdy splněny, a tedy ani vyčerpány. Evropu čeká dlouhá cesta posilování své vlastní bezpečnosti. Nyní není sama schopna bránit se teroristickým hrozbám, natož obstát v ostrém válečném konfliktu, a je prakticky zcela odkázána na pomoc USA. Na mezinárodním poli je EU stále slabým hráčem.

Rovněž tak je třeba hodně udělat pro dlouhodobé záruky prosperity. Není dokončena plná liberalizace vnitřního trhu, nejsou odstraněny diskriminace v přístupu ke čtyřem základním svobodám, bariéry v podnikání, zbytečné regulace a byrokracie. Unie také musí být jednotnější a silnější při hájení svých globálních obchodních zájmů. Ambice, odvaha, úspěch, tato slova znějí dnes Evropou. Ano, mějme ambici a odvahu úspěšně naplňovat původní a stále živé ideály evropské integrace. Povznesme se nad aktuální ideologické rozpory a poměřujme budoucnost oním úctyhodným půlstoletím. Nerozměňujme Evropu na drobné.

MfD, 23.3.2007

Autor je předseda vlády ČR