Je jich tolik, že nad tím zůstává rozum stát. A sklerotická evropská civilizace jako by ztratila sílu se bránit. Zřejmě jen ekonomický úpadek probudí Evropany z letargie. Už ve třináctém století si velký filozof Tomáš Akvinský všiml, že když lidé zbohatnou, tak ztloustnou, zpohodlní a zvolní nejen v chůzi, ale i ve svém úsilí pracovat a myslet (myšlení bolí). Společnost pak zchudne a bída naučí nejen Dalibora housti.

Západ (bez střední Evropy) v sedmdesátých letech nesmírně zbohatl a začal dělat všechno pro to, aby zchudl. Po příkladu Sovětů (a inspirován v lecčems i marxismem) začal, byť opožděně, budovat svou vlastní Radu vzájemné hospodářské pomoci v domnění, že to udělá lépe, protože nechá svobodný trh (přece jen) fungovat. V podstatě i nechal, ale růst byrokracie, integrace, regulace, dotací, daní, deficitů a nakonec i vynález společné měny srazil hospodářství na kolena. Němci, kterým se ještě jakž takž daří, se radují, že je snad (jisté to není) čeká jednoprocentní růst HDP. Před čtyřiceti lety by to bylo považováno za tragédii.

V celém Předalpí je už téměř každý druhý mladý člověk bez práce a vlády jim radí, aby emigrovali, lépe už nebude. To však mohou tak nanejvýš Irové.

A co teď čeká zmučený průmysl na severu? Evropská komise chystá další bojovný manifest a novou sedmiletku proti oteplování. Už ne jen dvacet, ale čtyřicet procent obnovitelné (leč 12krát dražší) energie hodlá prosazovat, takže je jen otázkou času, kdy se průmysl zhroutí.

"Už teď je ztráta konkurenceschopnosti naprosto katastrofální a když někdo přemýšlí, kam investovat, rozhoduje cena energie," říká Paulo Savona (Fondo Interbancanario). Elektřina stojí vAmerice polovinu a plyn čtvrtinu. Americký svaz chemického průmyslu tvrdí, že se u nich produkce do sedmi let zdvojnásobí a v Evropě o třetinu klesne. To se týká ovšem celého průmyslu s vysokou spotřebou energie, předevšímmetalurgie.

Antonio Tajani, komisař EU pro průmysl, je sice také (jak jinak v Bruselu) pro "zelenou agendu", "ale teď stojíme před systémovým masakrem průmyslu," nechal se slyšet na konferenci v Como. Tajani byl v mládí monarchista, na rozdíl od svých marxistických kolegů, a měl by si položit otázku, kdo ten systém vymyslel. Italové kdysi mohli devalvovat a průmysl neztráceli.

A evropský břidličný plyn? Jen dvě vlády, anglická a polská, o něj usilují, ale na lokální úrovni byrokracie to někdo brzdí, tak jako kdysi u nás při stavbě dálnic. Z Polska do Ruska po dvou vrtech odešel náhle Exxon. Kdo vlastně jsou ti nepřátelé společnosti?

LN, 10.9.2013