Smí vést Turecko své vládní kampaně na území EU?

Výraz pátá kolona se používá od občanské války ve Španělsku. Poprvé ho užil falangistický generál Mola, když čtyři kolony jeho vojáků útočily na Madrid a pátou kolonou měli být falangisté ve městě samotném. Později měl význam spíš etnický. U nás byli za pátou kolonu pokládáni sudetští Němci sympatizující s nacistickým Německem. Ještě před patnácti lety to premiér Miloš Zeman řekl pro rakouský týdeník Profil. Teď převládá pohled nábožensko-civilizační. Za pátou kolonu jsou pokládáni muslimové v Evropě coby zdroj sociálních patologií, paralelních společností i prostředí, v němž se daří islamismu. Zvláštním případem jsou němečtí Turci (turečtí Němci) a vztah vlády v Ankaře k nim.

V rozhovoru pro Welt am Sonntag rakouský kancléř Christian Kern řekl, že Evropská unie má zakázat kampaně tureckým politikům. To je zatím poslední kamínek do mozaiky. Už předtím tři německá města nedovolila ministrům turecké vlády veřejně vystoupit v kampani před tureckým referendem o ústavní změně na prezidentský systém (proběhne 16. dubna).

Je to omezení svobody projevu? Ano, ale mělo by nás zarazit, že jako buldozer této svobody vystupuje turecký prezident Erdogan: rušení mítinků v rámci své kampaně v Německu přirovnal k praktikám nacistů. Jistě, Erdogan ví, že v dnešní politice vedou k úspěchu emoce. Snad sází i na multikulturní elity v Německu, jež mají pro „lidi s migračním pozadím“ slabost. Ale tím se zakrývá mnohem obecnější i zásadnější otázka: kde je hranice mezi svobodou projevu politika a nepřípustným vedením kampaně na území jiného suverénního státu?

Ve světě najdeme příklady národnostních, etnických i náboženských skupin, jež se hlásí k nějakému státu jako mateřskému. Pro Hispánce v USA je takovým státem Mexiko, pro lidi s irskými kořeny Irská republika, pro Židy Izrael, pro etnické Maďary Maďarsko a pro německé Turky Turecko. Ale jedna věc je jazykový, náboženský či kulturní vztah k zemi pokládané za mateřskou i k jejím reprezentantům, kteří se při návštěvě vysloví k lecčemus, co tyto menšiny zajímá, a úplně jiná věc je vedení volebních či politických kampaní.

Jistí rakouští politici navštěvují Jižní Tyrolsko (italský autonomní region, jazykově, kulturně i historicky spjatý s Rakouskem). Ale kdyby tam vedli kampaň, měli by problém. Maďarský premiér Orbán navštěvuje Sedmihradsko (rumunský autonomní region, jazykově, kulturně i historicky spjatý s Maďarskem). Ale kdyby tam vedl kampaň, byl by oheň na střeše. Asi jako když před padesáti lety přiletěl francouzský prezident de Gaulle do Kanady a řekl: „Ať žije svobodný Quebec!“ Bude-li se prezident Erdogan nadále obracet na německé Turky jako na své voliče, jen posílí pocit Evropanů, že právě oni (a muslimové obecně) jsou pátou kolonou.

LN, 6.3.2017