Za evropskou demokracii bojují kandidáti matrixu, zatímco Amerika stahuje svůj deštník

Zkuste si na sobě malý test. Týká se hlavně těch, kteří o víkendu volili do Evropského parlamentu, ale v duchu se mu může podrobit každý. Když jste si vybírali svou stranu a kandidáty (nebo jste o nich aspoň uvažovali), tušili jste vůbec, koho "váš kůň" v europarlamentu podpoří?

Ta otázka je obmyslná. Už proto, že ve zdejší kampani šlo především o to, kdo lépe prosadí český zájem v Bruselu. Kdo shromáždí více frází o prosperující Evropě (ANO, ČSSD, ale i TOP 09), kdo sestaví delší seznam "ne" a "proti" (ODS), kdo si víc "posvítí" na zlořády (Svobodní). Až kdesi v pozadí – ne na billboardech, ale jen v podrobných programech – se skrývalo to, co nyní hýbe Evropskou unií a co my známe z klasické rychlošípácké hlášky: Volíš Losnu, nebo Mažňáka?

Naplno to zní takhle. Bude šéfem Evropské komise, řekněme premiérem EU, Losna (lucemburský politik Jean-Claude Juncker), nebo Mažňák (německý šéf europarlamentu Martin Schulz)? Na té otázce se poměřuje demokratičnost evropských institucí, kterým se vytýká demokratický deficit. Vůbec poprvé byli ustaveni dva "špičkoví kandidáti" pravice a levice. A jakkoliv to může být jen hra, český zájem o ni odpovídá jiné šípácké hlášce: Volíš Losnu, nebo Mažňáka? Ale, třeba Bahňáka.

A zase ta velká koalice

Řekněme rovnou, že ustavení nového šéfa Komise nebude přelomem. Je to spíš test atmosféry mezi evropskými elitami. Ale neukazuje nic veselého. Což platí i pro ty, kteří si rádi utahují z toho, že šéfkomisař Barroso je bývalý maoista, ale o jeho nástupce se moc nezajímají.

Evropský parlament je pseudoparlament a evropská vláda je pseudovláda. To není výsměch, ale konstatování reality. Co ten orgán připomíná nejvíce? Nám asi éru opoziční smlouvy. I v ní bylo nakonec jedno, kterou velkou stranu člověk předtím volil, protože obě se navzájem podržely a uzavřely mocenský kartel. A mocenským kartelem to čpí i mezi zákonodárci v Bruselu. Jinak by nebyly všechny nesystémové strany označovány za "nepřátele Evropy".

Že nyní vyhráli konzervativci (evropští lidovci), kteří pak logicky pověřili "svého koně" Junckera prvním pokusem o sestavení Komise? Podle různých řečí to není vůbec jisté. Proti jeho jmenování se staví i stranicky spřízněné národní vlády. A kancléřka Merkelová, která jeho kandidaturu sama odsouhlasila, na otázku novináře "Může to být Juncker?" odpověděla: "Evropská lidová strana ho jmenovala. Tu agendu ale zvládne jak on, tak i mnoho dalších." Co to znamená? Byla Junckerova nominace jen jako? Měla pouze sondovat zájem o demokratickou proceduru s tím, že pak stejně rozhodnou silné vlády? Byly to jen "volby nanečisto", jaké u nás pořádají studenti?

Parlament se zaměnitelnou koalicí a opozicí, pravicí a levicí, může připomínat i něco jiného, a sice bahno věčných velkých koalic v Rakousku. Proč tam posiloval populista a xenofob Jörg Haider? Právě proto, že mu nahrávala věčná opoziční smlouva (proporční systém, říkají tam). Proč teď v eurovolbách posílily protisystémové, populistické i xenofobní strany? I to jde do značné míry na účet protestu proti věčnému holportu velkých.

Pokus o nasazení dvou kandidátů na šéfa EK (Losny a Mažňáka, Junckera a Schulze) měl puncovat demokracii. "Konečně jsme někdo" titulkuje sílu europarlamentu Spiegel Online – naráží na slogan "Opět jsme někdo" (objevil se v roce 1954, když Spolková republika, ještě ponížená porážkou ve válce, nemohoucí slavit svou historii ani tradice, se stala mistrem světa v kopané).

Někteří si mohli naivně představovat, že až budou historici hodnotit počátky evropského federalismu, napíší, že v roce 2014 rozhodl EP o příštím šéfovi Komise, čímž vykročil na cestu od pseudoparlamentu k parlamentu. Ale to by nesměli být "špičkoví kandidáti" zpochybňováni hned po volbách. A hlavně: museli by to být skuteční Losna a Mažňák, ne Juncker a Schulz. Oba ti muži jsou v kontextu EU staré struktury. Andrej Babiš by je pasoval na evropský matrix. A může vést protimatrixovou revoluci někdo z matrixu? Ani náhodou.

Skoro se zdá, že v příštích eurovolbách sklidí protisystémoví ještě víc hlasů než letos. Nebo že by někoho napadlo totéž jako bývalého středočeského hejtmana Ratha a výsledky "voleb na zkoušku" zakázal publikovat? Pak by teprve nastal klid k práci.

Obama říká to, co už dělá

Evropa si až příliš zvykla na to, že její klid k práci – je-li skutečně ohrožen – zajišťuje síla Ameriky skrze NATO. Jenže nová doktrína, vyhlášená ve středu prezidentem Obamou, tento stereotyp mění. Obama neřekl ve West Pointu nic nového, vlastně jen potvrdil to, co už pár let dělá.

Amerika se stahuje ze světových bojišť. Přímé aktivity vojáků nahradí "stínová válka" – odposlechy NSA, nasazení bezpilotních dronů a kybernetických zbraní, prostě vše, co matrixové Evropě vadí. A jsou-li tu politici, kteří i na potřebnou změnu Evropy apelují, příkladem nejsou veličiny z Bruselu, ale třeba německý prezident Gauck. Dosavadní prostředí evropských institucí na Ameriku nadává, ale osamostatnění Evropy se bojí. I proto nevolí ani Losnu, ani Mažňáka, ale Bahňáka. A to vše za nezájmu českých politických elit.

LN, 30.5.2014