Katalánsko sonduje éru odumírání národních států

Leckomu teď Katalánsko může připomínat blázinec. Premiér Puigdemont hrozící vyhlášením nezávislosti, primátorka Barcelony Colauová varující před vyhlášením nezávislosti, mohutné demonstrace za Katalánsko, ještě větší za jednotu Španělska. Dobře to vykresluje atmosféru nejistoty. A i ten, kdo si oškliví nadužívání slova bezprecedentní, ho v tomto případě uzná za oprávněné.

Vyhlašování svrchovanosti či nezávislosti Evropa zná z éry po roce 1990, kdy se rozpadal Sovětský svaz, Jugoslávie, Československo. Západní Evropa tu zkušenost nemá, respektive měla opačnou – sjednocení Německa. Sleduje-li, jak hrozí nezávislostí Skotsko, vnímá to spíše jako znamení jeho loajality k Evropské unii: když se Británie hlasy Angličanů rozhodla z EU odejít, nezávislost je krokem, který Skotům umožní v EU setrvat (tedy pokud je přijme, ale to je hotová věc).

Katalánsko se z této logiky vymyká. Pět set let je se Španělskem v jednom státě, čtyřicet let v jeho pofrankistické, demokratické éře, v EU a jejím společném trhu, v NATO. Kdyby se osamostatnilo, tyto samozřejmosti i mezinárodní uznání by muselo znovu získávat. A že by mu to Madrid osladil (že by se postavil proti automatickému přijetí Katalánska do EU), na to můžete vzít jed. V tom je katalánský případ v Evropě bezprecedentní.

Hledáme-li příčiny zmíněného blázince, jedna je v trendu oslabování národních států. Říká se tomu Evropa regionů. Čím víc se oslabují pravomoci národních států, tím víc posilují regiony, regionální politiky, regionální společenské diskurzy i osobnosti. Ty už nejsou vázány globálním diskurzem a odpovědností, nezabývají se obranou Západu ani projektem EU, vystačí si s lidovým až vulgárním jazykem a odpovědností ke „svým“. Václav Bělohradský těmto regionálním politikům říkal „hrdinové malých vlastí“, když před 17 lety v LN vysvětloval fenomén Jörga Haidera v Korutanech a Rakousku.

„Evropa se ocitla v začarovaném kruhu,“ psal Bělohradský 14. března 2000. „Národní stát už pro občany neumí být sjednocujícím středem. Regionalizovaná politika má ‚blíže k lidem‘ a lidé z regionů chtějí slyšet jiný diskurz než ten starý národotvorný.“ Ano, Haider razil nový diskurz. Teď jsme o ligu výše. Jeho katalánští nástupci už diskurz změnili a hrozí přímo nezávislostí. A Evropská unie, která sama národní státy pohřbívá, na to nemá recept.

LN, 11.10.2017