Před 25 lety jeden jménem zapomenutý východoněmecký soudruh omylem vyhlásil konec NDR. Když řekl novinářům, že se hranice se západním Německem otevírá ihned. A bylo po „táboře míru a socialismu“. Tak se mi zdá, že věta kancléřky Merkel „Wir schaffen das“ položila Unii. Když na otázku, co tedy bude dělat Německo s tím přílivem islámských uprchlíků do Německa, pravila: „My to dokážeme!“ Neřekla ovšem co.

Takže za pár měsíců už i přeopatrná Česká televize tak nějak konstatuje, že německá vláda je „kaput“. A že už jen zoufale hlásá jako Německo, když stáli sověti u Berlína: „Wir kapitulieren nie!“

Nějak tak, jak to dnes zpívá švédská death metalová kapela „Unleashed“,: „Was andere sagen ist uns scheiß egal. Wir kapitulieren niemals.“ (“My na to, co říkají jiní, serem. Nikdy se nevzdáme.“ zde)

To jsou ty paradoxy, jak říkal Václav Havel. Kancléřka původem z východu, bývalá svazačka v NDR, léta skutečná šéfka Evropské unie, tuto dnešní Unii vlastně pohřbila. Protože po tom, co se stalo a nakonec prasklo v Kolíně a co se děje dnes, kdy vylézají na povrch všechny ty politické mrtvoly ze skříní, přichází konec. Křeč multi-kulti Evropy, Evropy drcené všemi druhy lobbistů, příživníků, sluníčkářů a genderistek.

Jsou věci, které se nemohou odestát. A jak řekl Abraham Lincoln: „Můžete krátkou dobu lhát všem lidem a trvale lhát některým lidem, ale nemůžete trvale lhát všem lidem.“

A k tomu se dopracovala, k mé velké lítosti, vysněná Evropská unie. A my do toho nechceme spadnout s ní. Nejsme první. A já nejsem sám. Kdysi, někdy v létě roku 1972, jako nadšený disident (tehdy se tomu říkalo jinak a já se považoval za obhájce demokracie) jsem stál s „Tondou“, jak zněla Smrkovského přezdívka z doby okupace, na jeho zahradě. Líčil jsem mu své a naše plány, co uděláme proti okupantům. A vypadal jsem asi tak jako dnešní mnozí dnešní mladí „bojovníci za práva všeho“. Už velice nemocný Smrkovský mi tehdy řekl: „Moc bych ti přál, Václave, aby si se ve své věci nezklamal tak, jako jsme se zklamali a mýlili my.“

Dnešní situace Merkelové, potažmo velké části západních vlád (hlavně Francie, Švédska, Norska, Belgie a také Velké Británie) je tristní. Guláš, co si zavařili, je nepoživatelný. Nejprve bude na konci sil Německo. Z čehož rozhodně nemám radost. A celá ta parta si může na rozloučenou nechat zahrát starou pražskou: “Pryč, ach pryč je všecko...“ (Viz zde)

Právní předpisy, normy a veřejný „úzus“ totiž nedovolí současné německé vládě dělat s neovladatelnými imigranty prakticky nic. V zemi má být podle oficiálních údajů milion běženců (podle jiných snad až milion a půl) a i kdyby z nich jen 15 nebo 20 procent bylo nezvladatelných, což je odhad u dna možností, jedná se o 210 až 280 tisíc lidí. Lidí, kteří nebudou poslouchat žádné rady, nemají žádnou úctu k Evropanům a není je možno nijak dostat z Evropy ven.

Blábolení o přerozdělení skončilo. To už jen opakují ti, co je imigrace živí. Merkelová jednoduše lže a vykrucuje se. Dne 7. ledna 2016 řekla: „Je nepřípustné, aby některé skupiny ve společnosti opovrhovaly ženami. Musíme poslat jasné poselství těm, kdo nejsou ochotni dodržovat náš právní rámec.“ Vyslovila se také pro zpřísnění pravidel pro vypovězení lidí, kteří se v Německu dopustí trestného činu. Ale neudělala nic.

Další německý politik svým slizkým postojem jen ještě více lidí v Německu rozzuřil. „Kdo si myslí, že se u nás může stavět nad zákony, musí být potrestán, a to bez ohledu na to, odkud pochází,“ prohlásil ministr Maas. Připomněl, že žadatelé o azyl mohou být před ukončením azylového řízení okamžitě vypovězeni, pokud budou odsouzeni přinejmenším k jednomu roku vězení nepodmíněně. „Tato trestní sazba je při sexuálních útocích klidně možná,“ řekl ministr. Ovšem nějak zapomněl dodat, že k takovému činu se má německá vláda jako onen pověstnej „lačnej k sra...“.

A jak si to vlastně věrchuška představuje? Policie nemá nebo nechce mít informace, kdo to osobně byl. A když je „ztotožní“, jak se říká v policejním žargonu, kolik let by trvaly soudy? Za jásotu lidskoprávních advokátů a všech těch levičáků a sluníčkářských oslů? Kde by je - budou jich stovky a možná tisíce, bude-li skutečně policie trestat ty činy, které by trestala u majority - po dobu vazby drželi? V nějakých lágrech? Němci budou držet tyhle lidi za ostnatými dráty? To si němečtí politici myslí, že jim to projde? Anebo doufají, že když je obviní, že imigranti utečou? Proč by utíkali, když podle policejních odhadů žije už dnes v EU něco okolo dvou milionů ilegálů? (Nejsme v tom sami. Odhaduje se, že počet ilegálů v USA od roku 2000 vzrostl z 8,4 milionů na 11 milionů. Viz Ota Ulč zde.)

A když je odsoudí k deportaci, kam je vyvezou? Na světě se nenajde žádná dost šílená vláda, aby si je za jakékoliv peníze nechala transportovat k sobě! Jedině že by je předali Islámskému státu, ten by je naverboval jako džihádisty a kdo by nechtěl, tomu by uřízli hlavu. Před kamerou. V současné době a ve zdejším právním pořádku je nelze vůbec nikam vyexpedovat. Ani není možné je vyvézt na nějaký ostrov, jak se navrhovalo. Kdo by je tam živil? Kdo by to financoval. A hlavně, kdo a jak by je hlídal? Tohle nejsou změkčilí Evropané, ti se jen tak nedají. Těm na životě, ani na tom jejich, zas tak moc nezáleží. Ostatně z lágrů by se pak, jak zní zkušenosti z Francie a Anglie, staly výcvikové tábory teroristů. Nelze je ani donekonečna živit v Německu. (Viz zde)

V Evropě a na pracovních místech, kde by byli potřeba, třeba u nás jako dělníci v průmyslu, jsou ti lidé z velké části nepoužitelní. To je skutečnost, na kterou narazili i sovětští komunisté, když se snažili udělat z Mongolů strojaře. Nebo u nás Strana a vláda, když přivezla „dělníky“ z Kuby. A pak je musela pro nepoužitelnost vrátit soudruhu Castrovi. To není rasismus, to jsou výsledky genetiky a zkušeností a schopností, které se prostě dědí v generacích. My jsme se také učili skoro sto let být průmyslovým národem. A montážních dělníků na pásech už není zdaleka tak potřeba jako v šedesátých letech. A představa levicových „uálů“ o společnosti služeb je mrtvá. Na to už se přišlo, že nemůžeme žít z toho, že budeme všichni jeden druhému prodávat hamburgery.

Dnešní události ve „vítacích státech“ připomínají náš rok 1989. To měli soudruzi také plná ústa práva a demokracie a rozvracečů a při Palachově týdnu (15. až 21. ledna 1989) také používali proti demonstrantům vodní děla a také jim to nebylo nic platné. Ani zatýkání stovek demonstrantů. Jako tohle pondělí při protestech v Lipsku, kde zadržela německé policie 211 lidí.

Kolínská policie byla údajně bezmocná proti davu muslimů sexuálně napadajícím ženy. Bylo jí údajně málo a nevěděla, co s tím. Ale o týden později v mrazu ledna 2016 dokázala stříkat vodou na Němce, na to má síly a odvahy dost a dost. Přijdou se nakonec také kolínští policisté omlouvat na tribuny vzbouřenců, jako u nás v Listopadu? Kdopak je nový náčelník kolínské policie? A kdo mu dal rozkaz? To si někdo myslí, že na to Němci jen tak zapomenou? Ani náhodou!

Šlo by přinášet další důkazy, že německý stát jakoby náhle nefunguje a že není v silách běžné vlády v mírových podmínkách tuto situaci řešit. Ona ta situace totiž není ani za mák „mírová“.

Řešením je jedině něco jako stanné právo. Ať se tomu bude říkat jak chce. O něm říká Wikipedie: „Stanné právo je mimořádné opatření státní moci v oblasti trestního práva, kdy se ve výjimečných případech (válka, občanské nepokoje, živelní pohroma) omezí některá občanská práva s cílem odstrašit od páchání některých zločinů, které jsou za dané situace vysoce společensky nebezpečné a které se ve významné míře rozmáhají. Tohoto odstrašujícího účinku se dosahuje urychleným a zjednodušeným procesem trestního řízení a výrazně zpřísněnými tresty...“

V Německu znají výraz „Standrecht“, tj. „právo vykonané na místě“. Podle německých tradic je zavedení stanného práva založeno na předpokladu, že běžný soud pro nedostatek času nebo příležitostí není proveditelný a potrestání pachatele formou „krátkého procesu“ je nutné vzhledem k důležitosti skutečnosti - nebo jako akt odstrašující pro ostatní. Ovšem zrušení stanného práva a jeho rozsudků vstoupilo v Německu v platnost 30. září 2009.

Jistě že se žádný Němec nepokusí veřejně stanné právo vyhlásit. To by svět nesnesl, vzhledem k německé historii a zločinům, které Němci páchali. Nejen za druhé světové valky, ale i za té první. Takže se možná vyhlásí „výjimečný stav“. Jako ve Francii. Kde jej po šesti teroristických útocích, při kterých v Paříži zemřelo nejméně 129 lidí, vyhlásil francouzský prezident François Hollande. Ale ten neměl moc zásadní účinky a nedá se použít na nepohodlné cizince. Na něco takového prostě není euroatlantická civilizace připravena.

Slyšel jsem o úvahách nějak upravit předpis dohody zvané „persona non grata“. Což česky znamená „nežádoucí osoba“. Jenže ten je vymyšlen pro diplomacii a jde o terminus technicus s přesným, zákonně vymezeným obsahem. Označuje osobu jiného státu, jejíž pobyt na svém území považuje hostitelský stát za absolutně nežádoucí. Přidělení tohoto statusu znamená, že země nepovoluje vstup dané osoby na své území, respektive že požaduje, aby jej okamžitě opustila. Podle Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích z roku 1961 má též každá země právo kdykoliv a bez udání důvodu přidělit status nežádoucí osoby kterémukoliv - a vtom je ten háček - diplomatovi. Na statisíce osob tento právní předpis použít nelze.

Jenže pokud nechce Německo (a s ním Evropa) spáchat sebevraždu, něco takového se musí stát. A bude jedno, zda se Merkelová, Juncker a další pokusí takovéto zákony prosadit nejprve proti Evropanům (jako třeba násilné nastěhování do soukromých domů a bytů). Tak jako někdo z nich nařídil zatajovat, co se dělo ve Stockholmu, v Kolíně nad Rýnem před nádražím a na ty občany, co “nepochopili“, poslal policejní bijce a vodní děla.

Anebo to udělá příští „povstalecká“ či „revoluční“ či „obnovená“ vláda. Potřebné zákroky proti imigrantům a muslimským teroristům. Kde je vůle, tam je přece vždy cesta. Ta současná totiž vede do pekla. Ti levicoví západní osmašedesátníci dospěli ke svému „Listopadu“. A ani na to nepotřebovali svého Gorbačova.

Sakra, já jsem ve věku, kdy už nemám žádnou chuť být svědkem dalších „dějinných okamžiků“. Ovšem na to se mě, ani nás všech, nikdo neptá.