19.3.2024 | Svátek má Josef


EVROPA: K případu z města Wiesbaden komentář nekorektní

14.6.2018

Žil, byl v německém městě Wiesbaden jistý Alí B. (plné jméno skrze ochranu osobních dat neuvedeno), figura policii dobře známá. Ač teprve dvacetiletý, stačil už na sebe upozornit kšeftováním s drogami, je uváděn do souvislosti se znásilněním jedenáctileté holčičky, a podobných kousků více, ale pořád to ještě nestačilo, aby německé úřady zpozorněly. Teprve když koncem května znásilnil a následně zavraždil svou čtrnáctiletou přítelkyni Susannu Feldmann, dal se úřední šiml do cvalu, to už však byl zmíněný Alí z dosahu spravedlnosti, zmizev i se svými rodiči a všemi pěti sourozenci do Iráku. Možná udělal chybu, když se rozhodl pro město Erbíl v kurdské autonomní oblasti; v chaosu osmimilionového Bagdádu by unikl pozornosti zvědavců snadněji, civilních i uniformovaných. Takhle kurdské úřady nemajíce zájem, aby se po jejich území potloukali fešáci jeho typu, vyrozuměly německou policii, ta vyslala skupinku zkušených chlapíků, ti ho překvapili ve spánku, naložili do letadla a v přítomné chvíli už sedí před soudnou stolicí v témže městě Wiesbaden, odkud se mínil spasit útěkem do rodného Iráku.

Co by se mého soukromého mínění týkalo, říkám si, nebývalo-li by lepší ušetřit si cestovné z Německa do Erbílu a zase zpátky, ale přenechat tu záležitost iráckému soudu? Ten by Alího B. nechal bez velkých cirátů oběsit a bylo by po starostech. Takhle… už vidím, jak ho německý soud bude dlouhosáhle soudit a soudit, advokáti obhajovat, odvolání budou lítat tam a zase zpátky, až vyfasuje – maximálně – deset let luxusního kriminálu s posilovnou a plaveckým bazénem, z nichž si pro dobré chování odsedí pět a může si zase jít vyhlédnout nějakou čtrnáctiletou přítelkyni vhodnou k zapíchnutí.

Některé detaily té patálie zasluhují hlubšího uvážení. Mohl být od obtížného přišelce už dávno pokoj: jeho žádost o udělení azylu z prosince 2016 byla zamítnuta, po čemž následuje, či spíš mělo by následovat vyhoštění. Alího advokát mu však zabránil, obratně využiv některých právních ustanovení, a milý Alí B. se směl dále zaobírat svými kšefty a kšeftíky na hraně zákona, až k tomu zapíchnutí. Což přinejmenším svědčí o tom, že musel být dobře při penězích; sám jsem sice užil služeb právního zástupce jen jednou (ve věci mé závěti), tolik ale vím, že u advokáta vezmeš za kliku a stovky eur se jen tak sypou. Rovněž přijít se sedmičlenným doprovodem na letiště a vzápětí letět dejme tomu do toho Erbílu není laciná legrace. Letenky za rozumnou cenu je nutno si obstarat už dlouho předem; kdo chce letět hned, naplatí se jako mourovatý. Nutno tudíž míti za to, že Alí B. musel být handlíř s drogami velmi zdatný, a spíš ve velkém stylu než po sáčcích feťákovi na rohu. Nestačila už tato skutečnost k okamžitému vypovězení? Musela ho německá policie pořád jen sledovat a sledovat a nic nevysledovat, a když, nic z toho nevyvodit?

Jak již uvedeno, nalézala se Susanna F. ve věku čtrnácti let, když si ji našel vrahův nůž. Nedosahovala tedy stupně právní zodpovědnosti, vymezeného patnácti lety. Když si ji nedokázali uhlídat její rodiče, proč nezakročil úřad pro ochranu mládeže vida, že se tahá s chlapem více než pochybné pověsti? Leda by… no, já vím. Sáhni na zoubek někomu zpoza Eufratu a ušlechtilí duchové ti hned naloží na talíř nenávist k cizincům, rasistické sklony a bůhvíco ještě. Snad bychom mohli trochu polevit v úctě k ušlechtilým duchům jevícím takové porozumění pro figury zpoza Eufratu. Tvoří ve společnosti jen nepatrné procento; i není důvodu, proč by měli být arbitry nad mínění občanské většiny postavenými.

Avšak jedna vlašťovka jaro nedělá a uprchlickou krizi, nejožehavější problém dneška, jeden odsouzený darebák nevyřeší. Neuváženým gestem ze 4. září 2015 vpustila paní kancléřka Angela Merkel do Německa milion běženců, a občanská společnost se chtě nechtě musí naučit s tou skutečností zacházet. Jak… všichni, staro- i novousedlíci, si jsme možná před zákonem rovni, určitě si ale nejsme stejni. Usazují se mezi Odrou a Rýnem příchozí obyčejů velmi odlišných od našich evropských, a i s tím je nutno počítat. My si zakládáme na rovnosti pohlaví; o několik poledníků dál k východu však platí, že žena je tvor podřízený, na vůli mužově závislý (korán, súra Ženy, verš čtvrtý: Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými. A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Bůh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte je, vykažte jim místa na spaní a bijte je! A Bůh věru je vznešený, veliký). I nesmí se německá dívenka moc divit, když s ní muslimský galán nezachází jako rovný s rovnou, nýbrž nechce-li poslouchat jí nabije, a když ho kór moc dožere, rovnou ji zapíchne. Rovněž věk, kdy žena dosahuje plnoletosti - přesněji způsobilosti k sňatku – je o několik poledníků východněji stanoven na devět let, ostatně sám prorok Muhammad si bral do lože manželského svou nejmilejší ženu Ajšu šestiletou. V tom srovnání byla ta Alího B. Susanna dospělá až až.

Ocitá se západní civilizace v obtížném dilematu. Přilákáni blahobytem směřují do jejích zemí lidé toužící se blahobytu zúčastnit, aniž jim přišlo na mysl, jak a proč vzniká. Zjišťují sice, že se domorodci řídí jakýmisi ustálenými pravidly, zvyky a tradicemi, nejsou však ochotni je přijmout a už vůbec ne se jim přizpůsobit, majíce své vlastní za dokonalejší, ba vznešenější a tím i závaznější. Je těžké pořízení s někým, kdo je přesvědčen, že úspěch, blahobyt a jiné pěkné věci nevyplývají z vlastního úsilí každého jednotlivce, jsouce darem Alláhovým, bez jehož svaté vůle ani kamínek z dlaně puštěný nepadá k zemi; to ruka boží ho tam řídí. Zlíbiloť se Alláhovi v jeho nevyzpytatelné moudrosti nadělit hojnost světských statků nevěřícím, nikde však není psáno, že věřící se na ní nemohou přiživit. A beztak jen do času, než se naplní slova koránu: On je ten, jenž vyslal posla Svého se správným vedením a náboženstvím pravdivým, aby zvítězilo nad všemi náboženstvími jinými. A basta fidli, milí nevěřící. Až zvítězí islám nad všemi náboženstvími jinými, nebudete to už vy, kdo určuje co jest správné a spravedlivé, tudíž ani v jakém věku se muž smí přiblížit k dívce, zda s jejím svolením nebo bez něj.

Co teď my s tím… asi už ne mnoho, ten vláček jsme si nechali ujet. Snad jen dát srozumitelněji najevo že tohle je naše země, náš životní způsob, jejž se nemíníme a nemůžeme vzdát, ani kdybychom chtěli, jako že nechceme. Požadovat na příchozích z jiného kulturního okruhu, aby se mu přizpůsobili je stejně nereálné jako chtít po nás, abychom se přizpůsobili jim; co z hloubi tisíciletí rostlo, nezmění naráz snad dokonce ani sám Alláh. Co tedy zbývá… ač vím, jak popudím zastánce všelidské rovnosti, oddělení. Apartheid, říkávalo se v jedné zemi na opačném konci světa. Vytvoření dvou autonomních společností, každé se svými zvyklostmi a pravidly, pokud možno na vlastním sídelním území, a ovšemže i žijících z výtěžků vlastní práce a důmyslu. Zatím to tak nevypadá, ale budoucnost nabízí jen dvojí alternativu: oddělené živobytí, nebo společný zánik.

Čímž jsem se znamenitě odchýlil od případu té čtrnáctileté dívenky a jejího vražedného galána, ale jak známo a mnohokráte potvrzeno, vše souvisí se vším.

Hannover, 12. června 2018