Stane se, že nějaký politik něco plácne. Prostě rychleji mluví, než myslí. I politici jsou chybující lidé. Určitě sem ale nespadá odhalení sochy Karla Marxe a obhajoba jeho osoby předsedou Evropské komise Junckerem.

Bylo by povrchní soudit politiky podle nějakého mediálního úletu, kvůli neuváženému statusu na sociální síti, podle dávného výroku vytrženého z kontextu. Něco podobného se může stát každému. Avšak odhalení monstrózní sochy Karla Marxe, navíc sochy darované čínskou vládou, to nebyl úlet. To byl dopředu plánovaný, projednaný a vnitřní oponentuře podrobený čin.

Jean-Claude Juncker je zkušený, doslova protřelý politik. Možná není silný v dějepisu, ale má k dispozici rozsáhlý aparát. Jistě se na něj obrátilo i nemálo kritiků jeho zamýšlené účasti na oslavách Karla Marxe. A mnozí z nich i v dobrém. Takže se musel dozvědět nejen o tom, jaké byly důsledky pokusů o realizaci Marxových myšlenek. Ale musel se dozvědět i o tom, že nešlo o nějaké „chybné uchopení myšlenek nevinného intelektuála zlými realizátory“.

Juncker musel vědět o tom, že Marx nebyl jen filosofem, ale ideologem formujícím celé hnutí. Marx nebyl jen tak nějakým kritikem sociálních poměrů v době prvopočátků kapitalismu. Ne, Marx byl hlavním tvůrcem násilné ideologie, v jejímž jménu byly povražděny miliony lidí. Karel Marx byl i otevřeným rasistou a pangermánem. Hlásal, že celé třídy a rasy musí zahynout v revoluční bouři. Například o nás, o Češích, psal, že jsme umírající národ, který může přežívat jenom jako součást Německa.

Juncker nepochybně musí vidět, jak dopadly země, kde se někdo pokusil uvést Marxovy myšlenky do praxe, v porovnání s těmi, které měly to štěstí a podobně obludným experimentům se vyhnuly. A přesto neváhal svou osobní účastí na oslavách Karla Marxe urážet oběti komunistického režimu. Neváhal urážet slovanské členské země EU, jejichž národy Marx tolik pohrdal a hlásal nutnost jejich vyhubení.

Proč to tedy Juncker udělal? Žádné oportunní důvody k tomu neměl, jeho kariéra by snadno omluvitelnou neúčastí nijak neutrpěla.

Juncker to udělal proto, že chtěl a že může! Ukázal nám, že celá léta se jen přetvařoval. Mnozí v něm viděli nebo chtěli vidět demokrata, křesťana, zástupce malé země. Byla to však jen maska. Juncker možná rád požívá plody svobodného kapitalismu, ostatně na západní luxus si potrpí i severokorejský Kim Čong-un, ale ve skutečnosti je příznivce diktatury, násilné formy vlády, vyznává nadřazenost některých evropských národů nad jinými.

Jean-Claude Juncker se nám na stará kolena zkrátka vybarvil. Není to hezký pohled. Ale aspoň víme, na čem jsme.

Autor je radní pro školství za ODS, Praha 4